Já tedy zklamaná rozhodně nejsem. Už jen proto, že jsem se po přečtení vrátila na začátek, pod věnování Sanně a Johannesovi: "Pouhá nutnost však přirozeně nikdy nemůže být důvodem ani omluvou. Jen příčinou." Jako vždy u Nessera, obdivuju výstavbu příběhu - ano, je to svým způsobem nuda, klídek, nikam se nespěchá, ale když to někomu (komisaři V.V.) pomůže najít pachatele, tak proč ne? Je přece zbytečné šílet, kmitat a motat se v kruzích. Tím spíš, když se V.V. o jedné oběti dozví: "Byl to hajzl, pane komisaři. Neskutečný hajzl." Jako odměnu za trpělivost obdrží čtenář třeba i tohle detektivní moudro: "Každé vyšetřování dospěje do bodu, v němž už nepotřebujeme žádné další informace. Jakmile tohoto bodu dosáhneme, víme už dost na to, abychom případ vyřešili pouhým přemýšlením. Dobrý vyšetřovatel musí usilovat o to, aby se naučil poznat, že se v tomto bodě nachází, nebo spíše že už ho má za sebou. A právě tato schopnost, respektive její nepřítomnost, představuje rozdíl mezi dobrým a špatným detektivem." Jazyk příběhu - jako bych ani nečetla detektivku, taková je to místy krása. Možná právě proto se vyplatí zvolnit tempo i při čtení a vychutnávat si ta zvláštní spojení, ty věty holé i souvětí velmi rozvitá. Už vím, že Nesserovy české knihy nemají stejného překladatele, ale asi žádný z nich se neubrání nádherným formulacím: "Pomyšlení na smrt se dostavilo jako skromný host, ale jakmile ho vpustila dál, rozhodlo se zůstat. Najednou u ní bydlelo. Nezvané a neoblomné. Jako ruka, která svírá žaludek. Jako pomalu bující nádor. Šedý mrak, který roste, šíří se jejím nitrem a halí její myšlenky do čím dál beznadějnější tmy." Takže já na Nessera i nadále nedám dopustit, i když ho doporučím spíš těm, kteří mají v úmyslu si jeho knihy v klidu vychutnat. A nijak netrvají na tom, že detektivka přece musí mít jasný spád a vyšetřovatel si nedá pokoj, dokud pachatele nešoupne za mříže. Což mě znovu přivádí k citaci z knihy - tentokrát už opravdu poslední: Dotaz reportéra: "Kdy si myslíte, že budete mít pachatele za mřížemi?" Odpověď policisty: "Přibližně deset minut poté, co ho chytíme." P.S. A co říkáte na ten název?

Bizarní. Spolu s Beatou to říkám jako čtenář. Nesserovy knihy se čtou dobře. Detektivky jsou takové pohádky pro dospělé. Přináší nám relax a většinou končí dopadením vraha. Ač ten nemusí být tím prvoplánovým zloduchem... Bizarní..