Harry Potter a prokleté dítě

Nemohu být objektivní. Ne, ne, ne. Žádné soudy, žádné zhodnocení. Moc krátké, moc dlouhé, moc chlupaté? Ne. Prudce mě zasáhl závan dětství, zahoukání bradavického expresu, vrásčitý Moudrý klobouk, dav studentů na hodině lektvarů, přísný hlas McGonagallové. Nemohu ani za nic knihu hodit pod kopyta testrálů. Stále si vzpomínám na to, jak jsem koukala na filmy znovu a znovu. A taky na čtení v jakoukoliv denní/noční hodinu, roky čekání na další díl, dopis z Bradavic, máslový ležák, Wingardium leviosááá, kouzelnickou hůlku, Hedviku, čmárání relikvie smrti ....Tu nezaměnitelnou, krásnou, fantaskní, kouzelnou část mého života. Je to srdcovka. Je to dokonalé. Nelíbí se to někomu? ... avada kedavra, stupid muggle!

Přivřeme oko nad tím, že Rowlingová figurovala pouze z pozice konzultanta a nenapsala ani jediný dialog (tudíž ji nemůžeme "příliš" hanit). Při čtení scénáře máte pocit, že čtete hodně nepovedenou fanfikci napsanou na zakázku. + nové dětské postavy (skvěle vykreslené vztahy mezi vznikajícími přátelstvími - Albus+Scorpius) + poměrně uvěřitelně rozvedený osud po 23 letech Draca Malfoye (vlastně celá jejich rodinná linka mě bavila zdaleka nejvíce) + troška nostalgie na prvních pěti stránkách + dospělácké vystřízlivění z pohádky (depresivní, psychologický svět, kde se umírá na věk, na žal a původní postavy se musí smířit s tím, že již dávno nejsou nejmladší) - neuvěřitelně odporně vykonstruovaný, vycucaný hlavní děj z prstu, který by se dal vyřešit jedním mávnutím hůlky - "šokující" zvraty, které spíše iritují a špiní značku - přehnaná snaha emancipace ve světě HP (nic proti, jsem velkým zastáncem feminizace postav, ale když je Hermiona hlavní ministryní, Ginny redaktorkou sportovní rubriky Denního věštce [ještě více umocněná feminizace], McGonagallová ředitelkou bradavic a zásadní zvrat přepisuje dějiny ve prospěch gendru - měl jsem co dělat abych neomlátil tablet o stůl) - neskutečná dějová překombinovanost (jedna vrstva vztahová původních postav, druhá vrstva vztahová nových postav, třetí vrstva vztahová minulost původních postav, čtvrtá vrstva "hlavní" zápletka s "cursed child", pátá vrstva cestování v čase) - cestování v čase (jakmile se začne v zaběhnuté značce nesmyslně cestovat, přepisovat čas a nelogicky jej zase vracet nazpět - něco je sakra špatně) - nelogičnost (od chování postav počínaje, zvraty pokračuje a imbecilním finále konče) - motivace hlavního "záporáka" (nulová, stupidní a iritující) - samotný závěr připomínající sitcomy 80s (come together, zničme zlo... uf) Kolem a kolem se Rowlingové nedivím, že nechtěla nic z toho napsat a jenom z povzdálí remcala a dohlížela na divadelní hru. Dost dobře si neumím představit, jak by scénář plný technicky náročných efektů mohl fungovat na jevišti. Nemluvě o skocích v čase, prostoru, změn pohlaví aj. Cursed Child působí jako nevyvedená fanfikce na slavnou značku. Kdyby scénář nevyšel knižně, neměl bych nic proti. Ale takhle je to pouhý parazit. Zklamání? Kdepak, nic jsem neočekával. Rozhořčení? K****vské rozčílení nad odporným rejžováním značky takto dehonestujícím způsobem. Mweh.

Dala jsem tomu hodně dlouhou dobu na to, aby se to ve mně "usadilo". Nevím, jestli je dobrý nápad vydávat scénáře. Možná jak které. Potterovská série je fenomén a myslím, že hodně lidem změnila život. Mně dokonce doslova. Přesto Prokleté dítě nejsem schopná skousnout. Neřeším, jestli za tímto počinem stál nátlak fanoušků, snaha zůstat v povědomí, nebo vydělat nějaký ten srpec navíc. Co mi ale vadí hodně je změna charakterů některých postav. Mimochodem, co se toho týče, četla jsem několik fanfikcí, které to udělaly daleko líp.

Nemohu být objektivní. Ne, ne, ne. Žádné soudy, žádné zhodnocení. Moc krátké, moc dlouhé, moc chlupaté? Ne. Prudce mě zasáhl závan dětství, zahoukání bradavického expresu, vrásčitý Moudrý klobouk, dav studentů na hodině lektvarů, přísný hlas McGonagallové. Nemohu ani za nic knihu hodit pod kopyta testrálů. Stále si vzpomínám na to, jak jsem koukala na filmy znovu a znovu. A taky na čtení v jakoukoliv denní/noční hodinu, roky čekání na další díl, dopis z Bradavic, máslový ležák, Wingardium leviosááá, kouzelnickou hůlku, Hedviku, čmárání relikvie smrti ....Tu nezaměnitelnou, krásnou, fantaskní, kouzelnou část mého života. Je to srdcovka. Je to dokonalé. Nelíbí se to někomu? ... avada kedavra, stupid muggle!

Přivřeme oko nad tím, že Rowlingová figurovala pouze z pozice konzultanta a nenapsala ani jediný dialog (tudíž ji nemůžeme "příliš" hanit). Při čtení scénáře máte pocit, že čtete hodně nepovedenou fanfikci napsanou na zakázku. + nové dětské postavy (skvěle vykreslené vztahy mezi vznikajícími přátelstvími - Albus+Scorpius) + poměrně uvěřitelně rozvedený osud po 23 letech Draca Malfoye (vlastně celá jejich rodinná linka mě bavila zdaleka nejvíce) + troška nostalgie na prvních pěti stránkách + dospělácké vystřízlivění z pohádky (depresivní, psychologický svět, kde se umírá na věk, na žal a původní postavy se musí smířit s tím, že již dávno nejsou nejmladší) - neuvěřitelně odporně vykonstruovaný, vycucaný hlavní děj z prstu, který by se dal vyřešit jedním mávnutím hůlky - "šokující" zvraty, které spíše iritují a špiní značku - přehnaná snaha emancipace ve světě HP (nic proti, jsem velkým zastáncem feminizace postav, ale když je Hermiona hlavní ministryní, Ginny redaktorkou sportovní rubriky Denního věštce [ještě více umocněná feminizace], McGonagallová ředitelkou bradavic a zásadní zvrat přepisuje dějiny ve prospěch gendru - měl jsem co dělat abych neomlátil tablet o stůl) - neskutečná dějová překombinovanost (jedna vrstva vztahová původních postav, druhá vrstva vztahová nových postav, třetí vrstva vztahová minulost původních postav, čtvrtá vrstva "hlavní" zápletka s "cursed child", pátá vrstva cestování v čase) - cestování v čase (jakmile se začne v zaběhnuté značce nesmyslně cestovat, přepisovat čas a nelogicky jej zase vracet nazpět - něco je sakra špatně) - nelogičnost (od chování postav počínaje, zvraty pokračuje a imbecilním finále konče) - motivace hlavního "záporáka" (nulová, stupidní a iritující) - samotný závěr připomínající sitcomy 80s (come together, zničme zlo... uf) Kolem a kolem se Rowlingové nedivím, že nechtěla nic z toho napsat a jenom z povzdálí remcala a dohlížela na divadelní hru. Dost dobře si neumím představit, jak by scénář plný technicky náročných efektů mohl fungovat na jevišti. Nemluvě o skocích v čase, prostoru, změn pohlaví aj. Cursed Child působí jako nevyvedená fanfikce na slavnou značku. Kdyby scénář nevyšel knižně, neměl bych nic proti. Ale takhle je to pouhý parazit. Zklamání? Kdepak, nic jsem neočekával. Rozhořčení? K****vské rozčílení nad odporným rejžováním značky takto dehonestujícím způsobem. Mweh.

Dala jsem tomu hodně dlouhou dobu na to, aby se to ve mně "usadilo". Nevím, jestli je dobrý nápad vydávat scénáře. Možná jak které. Potterovská série je fenomén a myslím, že hodně lidem změnila život. Mně dokonce doslova. Přesto Prokleté dítě nejsem schopná skousnout. Neřeším, jestli za tímto počinem stál nátlak fanoušků, snaha zůstat v povědomí, nebo vydělat nějaký ten srpec navíc. Co mi ale vadí hodně je změna charakterů některých postav. Mimochodem, co se toho týče, četla jsem několik fanfikcí, které to udělaly daleko líp.