Pavel Klusák není žádný lovec laciných senzací, ale je to systematický a úspěšný pátrač, který umí psát, a tak mohla vzniknout tahle nesmírně zajímavá kniha. Sledujeme v ní zároveň příběh Karla Gotta, vývoj tuzemské pop music i proměny Československa během několika desetiletí. Autor si bere na paškál zažité mýty, které o Karlu Gottovi kolovaly a kolují, prověřuje je, vyvrací a uvádí na pravou míru, vždy s důkladnou oporou o dobové materiály, svědectví pamětníků, výsledky rešerší, které musely být vážně fuška. Ukazuje nám Karla Gotta v souvislostech. Cílevědomého člověka, který si šel za svým cílem a dělal (případně naopak nedělal) pro to leccos. Stal se ikonou, bohem lidu a tento status si udržel navzdory změnám vkusu posluchačů i změnám politickým... Ale díky čemu? Jaké bylo jeho "tajemství"? Gott: Československý příběh je pro mě přímo fascinující čtení. Potvrdil jsem si při něm své rozporuplné názory na Karla, dozvěděl se řadu překvapivých informací nejen o něm, bavil jsem se škodolibými popisy toho, jak se mistr jakkoliv a kdykoliv dokázal vlichotit do přízně, a velmi, velmi, VELMI mě mrazilo při čtení kapitoly o nedokonané emigraci a o tom, jak relativně snadno si Gotta a spol. omotali mocní kolem prstu a začali si ho vodit. V té (a v následující "psychiatrické") kapitole se z Karla stala až tragická postava člověka neschopného vzdát se smyslu života a nebylo to věru veselé čtení. Píseň Vltava už nikdy nebudu vnímat tak, jak jsem ji vnímal doteď. Pavlu Klusákovi (který píše místy podobně jako jeho vzor Jiří Černý) dávám velký palec nahoru a budu rád, když si knihu přečte co nejvíce lidí. Je jedno, jak moc čtenář je či není Gottův fanoušek, protože kniha je určena všem, kteří si chtějí udělat vlastní názor.

Do tohoto druhu literatury jednoduše nejde nepromítat svůj vlastní vkus, jakkoliv by se o to autor snažil (p. Klusák mimochodem každý dotaz ohledně kritického aspektu díla striktně odmítal s poukazem na nutnost četby a z ní pramenícího VLASTNÍHO názoru)... Podle obsahu ovšem Gottova biografie hraje do not jeho zapřísáhlým kritikům ( neodhadnu, kolik z nich je natolik masochistických, aby o nenáviděném a minulým režimem protěžovaném interpretovi ještě přelouskalo přes čtyři sta stran textu). Mistrovým příznivcům se naopak zvedne kufr při každém druhém souvětí. Klišé o "pravdě někde uprostřed" zde bohužel neplatí - knihou se jako červená nit táhne Klusákova averze nejen ke Gottově hudební tvorbě , ale (celkem logicky) i k mravnímu habitu Zlatého slavíka. Osobně nemám problém s pojetím Gotta jakožto Fausta zaprodávajícího ďábelskému establishmentu svůj život výměnou za možnost zpívat před vyprodanými sály nejen u nás, ale i na glorifikovaném Západě. S čím však naprosto nesouhlasím, je autorovo posměšně-ironické hodnocení (a tím i naprosté odsouzení )žánru, ve kterém Gott vynikal. (Nikdy jsem dost dobře nechápala, jakým klíčem se dekóduje právě hudební produkce, založená - opět - na čistě sugestivním pojetí posluchače..... existuje tedy příručka, podle níž zjednodušeně melodická hudba = brak a naopak disharmonie a kakofonie = kvalita?????) Karel Gott pochopitelně nikdy nebyl angažovaným trubadúrem reflektujícím společenské klima, ale to od něj proboha snad nikdo ani nečekal??? Na druhé straně není znám příklad, kdy by Gott při své cestě na vrchol (a svém setrvávání na něm) někomu (byť nevědomě) ublížil, na rozdíl třeba od jeho souputníka Kundery. Kniha je psána stylem "lehkého pera" a věková kategorie, která celou zpěvákovu éru zažila, si jistě velmi ráda připomene důležité mezníky uplynulých let. Stylově naprosto skvělé. Faktograficky dobré. Názorově silně diskutabilní. Nevím, jak dalece se ještě proslaví Pavel Klusák (patrně také žádný životem zkoušený disident, soudě podle typu vysoké školy a doby, kdy ji studoval), nesporné však je, že Gott skutečně BYL FENOMÉN své doby, bez ohledu na přízeň uměleckých kritik. Panem Klusákem přistižen při vědomém přikrášlování některých životnich faktů(a kdo ne, že?)... .......ale i kdyby za celá desetiletí pěvecké kariéry nezazpíval nic jiného, než Ombra mai fu ( Vánoce ve zlaté Praze ) , stálo to za jeden velký dík.