John Romanides je jednoduše zajímavý a odvážný autor a čte se velmi dobře. Autor zdařile zpochybňuje obecně rozšířený vzorec o dobromyslných a zbožných franských císařích, kteří dbali o dobro Římskokatolické církve. Autor nevytváří jinou historii, než tu, která existuje, pouze ji podává z jiného úhlu pohledu. A závěry jsou dechberoucí. Také je zpochybněn zaužívaný úzus, že Západořímská říše zanikla ze dne na den a že Frankové chtěli obnovit zaniklé. Málo se však ví o Římanech v Galii, kteří dál nepřestali být Římany, dokud je franská vláda Karlovců nezotročila feudalismem. Autor předkládá řady přímých a nepřímých důkazů, které stojí za zvážení. V tomto kontextu se úplně jinak interpretují problémy při ekumenizmu katolíků a pravoslavných. Problémy jsou totiž mnohem hlubší a začínají už jenom tím, jak interpretujeme dějiny. Znepokojivý je i upřesněný název Římskokatolické církve, který po přečtení knihy je záhodno přejmenovat na Frankokatolickou církev. Pokud jsem dobře pochopil, tak text je přepsaný z autorových mluvených přednášek. Editoři pak přidali poznámky pod čarou, kde dokládají zdroje.

Hodně silná kniha. A autor si často ani nebere servítky a říká věci na plnou pusu. Své tvrzení, že nedošlo k žádnému rozdělení na západní a východní církev, má dobře ozdrojované, ačkoliv tím staví na hlavu dosavadní slepě předávané báchorky právě o tom západu a o zániku Říma. Historický exkurs je podrobný a v podstatě poutavý jako detektivka. Hodně zajímavé je povídání o filioque s řadou dalších podrobností, a i věroučné povídání o srdci a dělení na Boha nespatřeného a Boží neviditelné energie zaujme, nakolik jde pro pravoslavné věřící nejspíše jen o opakování. Celkově velmi podnětná kniha s mnoha přesahy, včetně onoho do duchovního života každého člověka.