Šplhali přes těla svých mrtvých, jen aby se k ní dostali. Na tomto, v pořadí již třetím, komiksu v sérii Fatale mě zaujala hned úvodní strana. Je rudá, krvavá a postava (nebudu jmenovat) která je zde znázorněna vypadá nasraně i strhaně zároveň. Sean Phillips se na této podobizně pěkně vyřádil. Ostatně, celé ta kresba tohoto příběhu je nádherná, temná a ve své podstatě vzrušující. Phillipsův styl se mi prostě líbí. Všechny ty komiksový okna, to prostředí a dokonce i postavy na čtenáře působí strašidelně a zároveň vlastně i kouzelně. Na jedné straně vás varují před nebezpečím a na druhé straně vás nutí číst dál a propadat se hlouběji do příběhu. Malá ochutnávka: Texas 1936 ...a pak spolu byli na útěku. Zažíval to největší vzrušení jaké kdy poznal. Přes den jeli napříč Texasem a každou noc se milovali. Na svého mrtvého parťáka ani nepomyslel. Ani na snoubenku, kterou opustil. Vlastně na nic ze života před Jo. Celý ten temný příběh plný krve je protkán jak minulostí, současností a možná i budoucností. V tomto svazku se dostaneme dokonce až někam do roku 1286. Ed Brubaker nás vede zpět, tam kde možná začalo peklo. A že tohle bude asi hodně krvavé, tomu nasvědčuje už jen název, a to nesmím vynechat úvodní stranu obálky. Dokonce i název kapitoly „Překrásný způsob smrti“ vás donutí se nad celým příběhem zamyslet. Je to opravdu jen o smrti? A nebo je v tom něco hlubšího, něco, co ještě není vidět, ale pomalu to putuje na povrch? Možná za tou vší smrtí bude nějaké zrození. Citát: Tančila do rytmu hudby z hlubin země.

Bravurní jízda pokračuje čtyřmi samostatnými epizodami, které přikládají další důležité kousky do puzzle tohoto úžasného příběhu. Pozorný a zanícený čtenář už asi chápe jak to pravděpodobně s naší hlavní hrdinkou je - (brojler) - umřít může, má holka ale kapku nevýhodu, že se musí po třetí smrti učit všechno znovu, když se znovu narodí. Takže začátek je minimálně někde v 12. století, přes divoký západ a 30. léta se pak dostáváme podle mne k dílu nejzásadnějšímu, kde je to nejčistší zlo tím nejčistším zlem, co musel tento svět zažít (a mám hrozný strach, že nás to čeká znova) a to nacismem. Stránky 78 a 79, kde je popsáno a božsky nakresleno, jak si démoni užívají "na frontách války, v koncentrácích a na zmrzlých ruských pláních" jsou pak vrcholem knihy. Nepočítám-li tedy obálku, protože ta je naprosto šílená a pana Bishopa, když už je v ráži, pochopitelně. V tomto díle se taky dovysvětlí asi nejvíce toho, jak se Jo dala dohromady s Waltrem, kdy ji pak ta paměť pár desetiletí sloužila a co je potřeba pro pochopení pokračování sklonku 20. století. Scénáristicky, hloubkou úvah i popisů děje ve 3. osobě, dialogy, kresbou, barvami, atmosférou, tajemnem, slídící hrůzou, která se nemůže unavit a celkovým vyzněním má tato série jednoznačných 100%. Normálně při čtení sedím na prdeli, ale tentokrát jsem si sedl tak nějak víc hlouběji, když jsem cítil ten rytmus hudby z hlubin Země. Bravo!