100/100. „Farářova dcera" by se vlastně dala nazvat Orwellem v kostce, protože zahrnuje všechny tři hlavní oblasti jeho tvorby: román (s experimentálními prvky dramatu), reportáž i esej. Dosud to nejlepší, co jsem od něj četla. A mám tušení, že i kdybych nakonec přečetla jeho sebrané spisy, „Farářovu dceru" budu pokládat za nejlepší pořád.
Mezi moje oblíbence ji nezařadil jen styl (ten je u Orwella...
100/100. „Farářova dcera" by se vlastně dala nazvat Orwellem v kostce, protože zahrnuje všechny tři hlavní oblasti jeho tvorby: román (s experimentálními prvky...
100/100. „Farářova dcera" by se vlastně dala nazvat Orwellem v kostce, protože zahrnuje všechny tři hlavní oblasti jeho tvorby: román (s experimentálními prvky dramatu), reportáž i esej. Dosud to nejlepší, co jsem od něj četla. A mám tušení, že i kdybych nakonec přečetla jeho sebrané spisy, „Farářovu dceru" budu pokládat za nejlepší pořád.
Mezi moje oblíbence ji nezařadil jen styl (ten je u Orwella perfektní vždycky – realismus, smysl pro humor, autopsie, jadrnost, živá přímá řeč, svižnost; zkrátka má co říct). Hluboce mě oslovilo téma a měla jsem dojem, jako by kniha byla napsaná pro mě. V jedné rovině je to skizza anglikanismu z počátku 20. století, reportáž z prostředí česačů chmele, bezdomovců i žebráků a autobiografické vzpomínky na kariéru učitele, dokumentující chod soukromého školství v Anglii. Už tím se autor trefil do mých osobních preferencí. V druhé rovině je to výborně napsaný román, vystavěný na měnících se a různorodých prostředích, takže čtenář opravdu nemá pokdy, aby se nudil. A ve třetí rovině jde o Orwellovo řešení otázky, co pro člověka znamená víra, popřípadě její ztráta, plné inteligentních aforismů. Božský námět.
Navíc nemůžu nepochválit detailně, a přece stručně vykreslené charaktery postav. Přispívají k dojmu, že čtenář stojí přímo uprostřed knihy a zakouší na vlastní kůži totéž co hrdinové, od cizích pohledů přes pachy až po počasí. Hlavní hrdinka je asexuální – smekám před mistrem Orwellem, že dokáže psát romány bez milostných zápletek, a jako asexuál potvrzuji, že jev popsal přesně.
Půjčila jsem si knížku jako společnost na deštivý víkend a předpokládala jsem, že 300 stran bude tak akorát, ale už po dni a půl mi stránky kriticky docházely. Po dočtení jsem seděla jako hromádka neštěstí a hned v pondělí jsem spěchala do knihovny pro „Bože chraň aspidistru." Skvělá práce, mistře.
Číst více
Číst více