S autorem jsem se již seznámila - a tedy mé očekávání bylo naplněno .... I když si říkám, kolik v té skepsi je pózy - autor se ve světě dobře orientuje a jeho myšlenky mne baví .... " Společnost, v níž žijete, má za cíl vás zničit. Poskytněte jí stejné služby." Nejvíce mne zaujaly odkazy na literaturu : " Lze po Osvětimi ještě psát poezii ? " Lze psát science - fiction po Hirošimě ? " A odkaz na knihu Clifforda Simaka " Město " na niž se určitě podívám. A dále /mj./ otevírá kapitolu o pedofilii, a samozřejmě o feminismu : " Muž jako hluboce egocentrický citový mrzák - opice vyzbrojená samopalem ...." Inu - muži jsou z Marsu a ženy z Venuše .... to je známé.... A závěrem potěšil : Nabídkou hudby Neila Younga - a jeho Heart of gold /srdce ze zlata .... a odkaz : nenech se semlít světem.... A také závěrečnou povídkou Lanzarote - v jeho typickém stylu, s odosobněnou erotikou .... Michel Houellebecq zdaleka neřekl poslední slovo ... a já doporučím těm, kdo se dokáží naladit na jeho vlnu....

Nejsem vyznavač skepse a nihilismu - jen jsem hledala klíč k pochopení neoblíbeného spisovatele :o) Sdílím pobouření ze stavu západní Evropy a civilizace zmaru (Francie má historicky něco důvodů navíc oproti Česku) ovšem kopání do náboženství (jak oceňuje DeepSea21) spolu s vyznáváním bezduché pravdivosti je z mého pohledu zbloudilé. A čtení těchto esejů po delší čas únavné. Pokud jde o kritiku Západu, je Houellebecqovo pero ostré a často i přesné. Jenže to samo o sobě nestačí. 2/3