Groch je bytostný básník, čímž myslím básníka v takovém tom "romanticko rozervaném smyslu". Takový slovenský Dylan Thomas, i když je to tou poetikou někde jinde. Ale paradoxně asi právě proto mi to něčím připomnělo Dylana Thomase, protože je to jiné, tak zvláštně jiné a zasněné, ale přitom civilní a srdcerváčské. Snad jako bilancující Dylan Thomas na odpočinku po všech těch alkoholových eskapádách. Ta paralela pokulhává, vím to: "hovna vedle hvězd".