Prazvláštní příběh, jehož největší slabinou pro mě byla absence konkrétní dějové linie. Než jsem se stačil zorientovat kdo je kdo a co s čím jak souvisí, byla půlka románu za mnou a děj v plném proudu. Přesto mi bylo nadále záhadou, o co že to vlastně kráčí. Ona totiž Mariam Petrosjanová nevyrukuje s ničím přímočarým, neustále se pohybuje v náznacích a nevyřčených motivech, kdy rozehrává drobné vedlejší linie, o kterých však nemáte ani ponětí, zda jsou pro další vývoj podstatné, či ne. Může s tím ovšem souviset fakt, že Smečka je třetinou jedné knihy, a podle toho je také koncipována. Na obhajobu spisovatelky musím uvést, že jako stylistka je velmi hravá a pro člověka s otevřenou myslí musí být její imaginace fascinující. Podmanivá atmosféra podivuhodného domova jde na ruku se spletitým vyzněním, kdy hodně závisí na tom, jak k dílu od počátku přistoupíte. Jenže když po dočtení pochybuji, zda jsem skutečně už v cíli, nebo ještě stále na startu, je něco špatně. Dost možná ale ve mně.

A co tahle série? Tuhle knížku jsem vyhrál skrz soutěž na jednom blogu věnujícímu se knihám a recenzím na ně. Bylo i samotné její čtení pak výhrou? Objevila se nám tu další série. Tahle teprve začíná a tak se na pultech knihkupců u nás objevil teprve její první díl. Má cenu s ní začínat? Čtěte tuhle recenzi dál a zjistíte můj názor. Kniha se žánrově řadí mezi fantasy literaturu, ale pravda tomu tak úplně neodpovídá. Nenajdeme zde typické prvky, jako třeba kouzla či kouzelné bytosti. Na druhou stranu je příběh celkově něčím zvláštní a nelze ho bez pořádné dávky fantazie číst. Z příběhu stále vyčnívá jisté tajemno. Zajímavé je i to, že byť je kniha určena primárně dětským a mladším čtenářům, tak hlavní postavy jsou silní kuřáci a cizí pro ně není ani láhev alkoholu. Vzorem pro tyto věkové kategorie tudíž asi nebudou. Ze začátku autorka rozhodně nijak neseznamuje a rovnou nás tak říkajíc vhodí doprostřed všeho. Vy se tak musíte ve všem rychle zorientovat. Prvotním možným problémem se tak stane zapamatování si postav, kterých je v textu víc než dost. Určitou pomůckou může být to, že nemají jména, ale jsou označovány dle nějaké své vlastnosti. Takže tu máme Lorda vedle Slepce, Tlusťocha, Kuřáka atd. Zajímavé je i samotné časové vyznění příběhu. Nejenom, že sledujete proměny hlavních hrdinů, ale v mezikapitolách zjišťujete minulost onoho Domu v průběhu času. Pravda, i tady se budete trochu ztrácet. Místy je kniha celkově taková krapet chaotická a místy působí neuspořádaně. Jistá zmatenost však vcelku dobře koresponduje se samotným prostředím domu. Čtenář se jinak při čtení rozhodně nenudí. Tam kde se vysvětlí jedna záhada, tak tam se rázem objeví druhá. Zklamu pak ty, co se těšili na uzavřený konec, tady se ho nedočkáte. Přece jenom se jedná o úvodní díl trilogie. Jazykově je pak kniha hotovým potěšením. Najdeme zde zajímavé slovní obraty, přívětivý i černý humor, pořádnou dávku cynismu, jistou porci tragédie atd. Pěkné je i to, že autorčin styl psaní dokáže být takový na první pohled nelogický. Je však nelogický opravdu? Čtenář si může s touto myšlenkou po celou četbu pohrávat. Vysokému hodnocení pak nahrávají i skvěle zvládnuté postavy. Ty nenudí, jsou plastické, bavila mě jejich interakce, charakter a prostě se u nich nejedná o špatné zpracování. Nebude chybět ani informace o rozsahu díla. Úvodní díl série pak má konkrétně 328 stran. Nevím jak vás, ale mě fantasy baví a nemusí to být ani to klasické doslova fantasy. Přidá li se ještě do toho parta zajímavých dětí a kvalitně zpracovaný příběh, tak pak se většinou spokojenost dostavuje téměř sama. Vyzkoušel jsem a jsem spokojen. Úvodní díl pro naše čtenáře nové trilogie hodnotím 90 % a v příštím roce si téměř určitě přečtu její pokračování.