Dům panenek

Surový thriller, který vás zavede až do té nejtemnější části naší společnosti. Bolavé čtení, ale dětská pornografie a obchodování s lidmi by nemělo být přehlíženo ani bagatelizováno, natož ignorováno! „V okamžiku, kdy začneš nenávidět, se narodí dítě, které se jmenuje odpuštění. Ty to dítě buď zabiješ, anebo mu dovolíš, aby tě objalo. Všechno spočívá v neustálém boji mezi nenávistí a odpuštěním. Jestli cítíš, že bys ty tři muže nemusela nenávidět, zachovej se podle toho. Mohlo by to být nejdůležitější rozhodnutí tvého života. Kde není nenávist, není třeba odpuštění. A ti muži si odpuštění nezaslouží.“

Tak konečně jsem se dočkala dalšího dílu Melancholie. Tenhle díl se mi líbil mnohem víc než první díl této série. Chvilku mi trvalo se začíst, ale pak to nabralo spád, vše začalo dávat smysl. Krátké kapitoly s názvy úryvky z textu mě bavily, název vystihl kapitolu dokonale. Strhující příběh s hroznou tématikou, to tohle duo spisovatelů zvládá na jedničku

Koho v kojeneckém věku neznásilnil vlastní dědeček nebo přinejmenším neposvačil pohlavní úd svého spolužáka, nemá na stránkách knihy co pohledávat. Výčet zvrhlostí vršících se chronologicky s dějem přináší dle mého naprosto opačný efekt (alespoň u mne). Pokud by normální zůstaly minimálně postavy strážců zákona, případně terapeutů, nesmála bych se hlasitě u každé cca dvacáté stránky. Dvojice autorů se v dílku chová velmi macešsky ke své rodné hroudě, neboť po dočtení zůstává ve čtenáři pocit, že Švédsko je (odjakživa) kolébkou nejhorších deviantů, úchyláků, feťáků, krvesmilníků atd atp., jaké tato planeta kdy nosila. Absenci literárního stylu vycpávají autoři vatou děsivých morbidností, ale soudě dle červeného hodnocení, patrně efektivně.