Silueta je stručná, svižná a nejlepší ze samostatných dílů Doctora Who, které jsem četla. Ohromně jsem se bavila u dialogů Doctora a Clary, tedy kontrastu Doctorovy dojemné sebestřednosti a Clařiny laskavé kritičnosti: "Jen jsem chtěl být taktní, ale o sobě jsem ani tak nemluvil." "Tak to je asi poprvé," zabrblala Clara. Do doby konce 19. století, do londýnských uliček a především do prostředí karnevalu kuriozit lehce zapadl i nepozemsky vyhlížející, militaristicky naladěný mimozemšťan Strax, jehož dialogy s pacifistickým Doctorem byly dalším zdrojem humoru. Miluji podstatu postavy Doctora Who a vše kolem něho, není pro mě úniku; taky od něho utíkat nechci…

Tak na tento příběh ze série o Doctorovi jsem se opravdu těšila, protože se jednak odehrává ve viktoriánském Londýně, který mám ráda, a jednak se zde objevují madam Vastra, Jenny a Strax, kteří mne bavili už v seriálu a u kterých mne zajímalo, jak se je autorovi podaří vykreslit coby knižní postavy. A musím chválit, povedlo se a já byla spokojená. Stejně tak i dějová zápletka mne moc bavila, byla zajímavá, napínavá, dobře propracovaná, čtivě napsaná a vůbec to celkově zapadalo do kontextu seriálu, jak ho známe. I hlavní postavy – Clara a "nový" Doctor – byly skvěle pojaty. Jsem spokojená, moc jsem si to užila. A popravdě – ráda bych tenhle příběh viděla natočený, třeba jako nějaký speciál, ale toho se už bohužel asi nedočkáme. No, nevadí – aspoň o důvod víc, proč se ještě jednou vrátit ke knize. :-)