Knihu jsem dočetla hlavně abych se dozvěděla,jestli to,co mě napadlo asi v polovině příběhu,je skutečně tím,co se na konci dozvím. Tak teď nevím,jestli mám být nadšená,nebo naštvaná,že jsem se trefila.. I přes tu průhlednost je kniha napsaná vtipně a dobře se čte. Bohužel jsem v ní nenašla ani jednu postavu,se kterou bych se mohla nějak ztotožnit. Jediný pocit,který jsem si z knihy odnesla je ten,že bych se nechtěla kamarádit ani s Alenou,ani s Františkem. A že Paní Monyová uměla psát.

Vcelku drsná sonda do soužití ústředního páru. I když tam bylo plno humorných scén, postupem času úsměv hořkl . Dychtivě jsem četla další deníkové šílenosti psychopatického manžela a hrdinku snad i litovala. To, že byla schopnou podnikatelkou evidentně nestačilo na to, aby poznala, s kým má tu čest.. pán působil poněkud archaicky a neškodně, jenže zdání klame..