Co si budeme nalhávat, Deadpool je – coby komiksová postava – kapitola sama pro sebe. Morální kompas má podobně nespolehlivý jako předpověď počasí a co se jeho psychologického profilu týče, nejeden odborník by zplakal nad výdělkem. Na vodou jej drží pouze hodně svérázný přístup k životu a jiným šílenostem, přičemž jeho smysl pro humor je natolik nekomplikovaný, že i děti na dětském hřišti by si přišly na své. Proto jsem také od tří set stránkového monologu tohoto sympatického šílence příliš nečekal. A o to víc jsem byl překvapen, jak dokonale funguje. Stefan Petrucha perfektně vystihl podstatu nevyzpytatelné mysli, kde levá hemisféra nejen že netuší, co dělá pravá, ale navíc s ní vede dlouholetý spor o výsostné místo na slunci. V kombinaci se správně ujetou zápletkou, v níž nejde o nic menšího než záchranu roztomilých štěňátek, se z této literární estrády karambolů, nedorozumění a katastrof, stalo parádní relaxační čtení, jež dokáže nejen rozesmát, ale i nadchnout neokoukanými zvraty.