Na rozdíl od ostatních komentářů půjdu trochu proti proudu a musím napsat že mně Ďáblovo zlato zas tak moc nechytlo, asi to bude tím že jak autoři psali, kniha vznikala devět let, takže je sice řemeslně napsaná, ale právě proto ji chybí umělecká spontánnost která patří k dobrým knihám. Ďáblovo zlato se snaží být českým Kmotrem, ale do toho má hodně daleko, je tam hodně nevěrohodných věcí, jako příklad uvedu proměnu Adama z šikanovaného ňoumy během několika měsíců v ostříleného zabijáka, dal bych tomu 50 procent, takže zaokrouhluji na 3 hvězdy.

Přiznávám, že se mi do tohoto druhu knihy zpočátku moc nechtělo a váhala jsem s jejím přečtením, a to sice proto, že se nejedná zrovna o můj „šálek kávy“. O mafiánském prostředí vím pouze zprostředkovaně, ve formě hry MAFIE (té původní) a z Kmotra. Přesto mě tato kniha lapila a nepustila až do svého konce. Kniha popisuje fungování mafiánského gangu působícího v Americe ve 20. letech za období prohibice a současně znázorňuje i její odlišnosti v irském a sicilském pojetí. Bratři Adam a Antonín jsou však původem z Československa, do Ameriky si přijíždí každý sám plnit svůj „americký sen“. Samotný děj je svižný, bez zbytečných prostojů. Příběh se posouvá dál a nabírá na obrátkách, takže budete překvapeni, že jste na konci. Jak jsem již uvedla, tak s puštěním se do této knihy jsem měla obavy. Nahlédla jsem tedy i na některé recenze, které se v souvislosti s touto knihou již stihly objevit. Celkově je kniha hodnocena velmi dobře, ba dokonce nadprůměrně. Některé recenze však zmiňují, že si čtenáři nedokázali vytvořit vztah ani k jednomu z hlavních hrdinů (bratrům), Adamovi a Tonymu. K tomuto bych se tedy ráda také vyjádřila. Nebyl ani tak problém si k hlavním hrdinům vytvořit vztah, jako si ho udržet stejný po celou dobu děje. Oběma hlavním hrdinům jsem střídavě fandila a střídavě mě svým chováním štvali. Dá se tedy říci, že vztah k nim budete mít po celou dobu, jelikož se však nejedná o „pohádkovou literaturu“, kde statečnému rytíři fandíte do posledního dechu, respektujete a ctíte jeho zásady, tak v tomto případě Vás jednání obou hrdinů, střídavě, takříkajíc zvedne ze židle. Standardně je hlavní hrdina určitou formou ušlechtilý (dobrý, spravedlivý, či statečný a nebojácný), v tomto ohledu si k němu čtenáři vytvoří vztah (pozitivní). Nicméně toto není ten případ. Hlavní hrdinové se oba snaží dle svého nejlepšího vědomí, dělají pokroky, ale také přešlapy a pitomosti. Aby taky ne, jejich charaktery jsou postaveny na emočním poutu, které k sobě vzájemně chovají jakožto bratři. Navíc bratři, kteří mají vůči sobě nevyřčené záležitosti a křivdy. Čtenář má oproti nim výhodu ve formě nestranného postavení, ze kterého může jejich jednání pozorovat a hodnotit s emočním odstupem. Takže ano, vztah k hlavním postavám v tomto díle určitě ANO. Zda pozitivní či negativní, to už bude záležet na Vašem subjektivním názoru. Nyní varuji před malým spoilerem. Přestože nepatřím mezi „křehká stvoření“, která pláčou u finální části filmu TITANIC, tak v případě této knihy… no, bylo to o fous. ;) Kniha na mě působila velice příznivě a zanechala hluboký dojem. Určitě se k ní v budoucnu znovu vrátím.