Nic nedělání je těžká dřina. Člověk sám nepozná, kdy má hotovo. Naštěstí se paní spisovatelka Darynda Jonesová nechala poučit a v této čtvrté hrobní knize tolik neopakuje děj z předcházejících příběhů. Zápletka se tak mohla okamžitě rozjet a čtenář nebyl zbytečně zdržován opakovanými tlachy. Co naopak přibilo, jsou extempore s Reisem. Tam, kde spisovatelka dokázala vymyslet úžasnou zápletku okolo Harper, s perfektní pointou na konci, nudí své čtenáře druhým příběhem Reise vs. Charley. Vzhledem k tomu, že jí nejdou erotické scény, tak jim raději říká jen romantické a pro mě se setkání těchto dvou osob stává nejnudnější částí příběhu. Když jsem pak knihu dočetl, úplně jsem se zhrozil konce těchto dvou. Bojím se páté knihy. Malá ochutnávka: Když se podívala na Margaret, kterou jsem měla zastrčenou v pouzdře u boku, ohradila jsem se: Co je? Spousta soukromých detektivů nosí zbraň. ….Přes pyžamo? Jasně. Zvlášť když je to pyžamo s Hvězdných válek a ta zbraň připomíná blaster. Humoru je tu dost, dokonce možná i více, než v předcházejících příbězích. Není nouze o akční zvraty, krev, dokonce i Will Robinson a Nebezpečí, dvě kozy hlavní hrdinky, se ocitnou pod tlakem a což teprve Sigourney Weaver, ta si taky užije – a neptejte se. Čtěte! Koukal jsem, že v zahraničí vyšly již další dvě knihy. Pátý a Šestý hrob, tak jsem zvědav, kdy se to dostane k nám. Jak jsem však již napsal, trochu se bojím, aby se do příběhu moc nemotaly nudné setkání Reise s Charley – to mi totiž nepřipadá veselé, spíš trapné a nudné. Ale už se opakuju. Toto je zatím konec Hrobů a hurá na něco jiného. Vybral jsem asi deset citátů a zakopal jsem je přímo pod nohama Daryndy Jones.

I čtvrtý díl jsem přečetla na jeden zátah a královsky se u toho bavila. Fakt mě mrzí, že další díly se zatím v češtině nechystají, je to opravdu velká škoda. Nápisy na tričku uvozující každou kapitolu i některé další Charlottiny bonmoty jsem měla chuť si zapisovat. :o) „Když už musíš jíst banán na veřejnosti, nikdy s nikým nenavazuj oční kontakt.“ :o)