Byla to šerá zem, jenž jak by ve spárech svých chránila veškeré větry, oblaka a sny, jež slunce straní se. Další z počinů Comics Centra, který mě na jedné straně vadí a na té druhé vítám možnost nebrat do rukou velkou knihu, ale přečíst si příběhy po jednom. Ano, toto je vlastně první příběh z Druhé Kolosální knihy s Conanem. Však na to také v redakci upozorňovali, aby lidi nebyli naštvaní, když si to koupí a pak zjistí, že už to četli právě v tom Kolosálním svazku. Já ten svazek doma mám, ale nějak jsem se furt nemohl donutit jej začíst číst. Zabírá to strašně moc místa na stole, je to těžké, neforemné a čtením se to ničí. Tak že jsem vlastně přivítal možnost, kdy došlo k rozdělení na malé knihy. Toto je příběh první. Citát: Není příliš chytré nazývat hlupákem Cimeřana s mečem v ruce. (Znamení vlka) A začneme básní. Jmenuje se „Cimérie“. Taky proč ne, trocha poezie pro barbary v čele s Conanem – to nikdy neuškodí. Tu měl přednést Arnold Schwarzenegger ve filmu Barbar Conan, ale nějak se od toho upustilo. „Jako, sorry, kámo, já jsem barbar, nejdřív praštím, a potom se ptám“. Ano, v úvodním slově nám José Villarrubia omlátí o hlavu nesmyslnost filmů s Arnoldem, ale na druhé straně vlastně přiznává, že teprve filmová verze vyzvedla nad povrch všechny ty komiksové a psané příběhy o legendárním Cimeřanovi. Díky, božský Arníí! Malá ochutnávka: Vzpomínám na lesy temné, příkré srázy chlumů chmurně halící, na mračna šedá, olověná, nehybně se klenoucí... Na temné říčky, vinoucí se ztichle po stráních, na větry pusté, jenž v průsmycích bez ustání špitají... Za chlumem chlum, za vrchem vrch... Za srázem další úbočí a všechny lesem pokryté a plné stromů nevlídných tam naše zem kdys ležela... …..CIMERIE... Další část básně už si musíte přečíst sami. Opět velmi povedená kresba, temné barvy, zimní zákoutí a v kresbě je vidět i ta všudypřítomná smrt. Tomás Giorello nezklamal a dokázal, že prostě Conana nakreslit umí. Pravda, pomáhají mu v tom Richard Corben a vybarvovač José Villarrubia (měl by děkovat Arnoldovi?). O velké části odvedené perfektní práci můžeme také děkovat Timothymu Trumanovi. Nebýt tohoto scénáristy, který rozumí počinům Roberta E. Howarda, byly by příběhy jen poloviční. Conan Cimerie je opět ponuré, dobrodružné, plné krve, ale pro fandy je to něco úžasného. Citát: Proč jíst krysu, když můžeme povečeřet koně. (Kletba úplňku) Trochu mě tam vadili ty vložené příběhy o Conanově dědovi Conachtovi. Kreslí je Richard Corben (R.I.P.), ale mě jeho kresba moc nesedí. Conan je na ní úplně jiný, takový moc hnědý. Vypadá spíš jako nějaký kromaňonec. Corben zde kreslí jen tyto vzpomínkové spin-offi, ale je jich celkem hodně a tak řídne ta kvalitní Giorellova kresba. A za tento počin dávám o jednu hvězdu méně. Vybral jsem několik citátů a vložil je do Cimerie, mistru Trumanovi. Při čtení této dobrodružné ságy jsem poslouchal přízračné Angellore a jejich předlouhé studiové album Rien Ne Devait Mourir z roku 2020. Citát: Démoni? Nevím, co jsou zač, ale krvácej. (Skrutové)

Napriek slabšiemu prologu sa jedná o výbornú poviedku z Conanových mladších liet. Návrat ešte relatívne mladého Conana z potuliek svetom domov do rodnej Cimerie. Dosť civilná téma ochrany svojích blížnych popretkávaná spomínaním na Conanovho deda, ktorý zažíval akýsi Conanovsky predvoj v iných krajoch Hyborského sveta. Výborný je aj doslov scenáristu ohľadne inšpirácií a skice ceruzou sú o triedu vyššie než ich omaľovanky v hlavnom sete komiksu. A keď sme u tých výčitiek, tak striga bola tiež málo vyťažená.