Zásadní dílo Bédy Ctihodného. Zásadní dílo pro raně středověké dějiny Britských ostrovů. Poměrně zásadní historický pramen. A nepoměrně velmi náročná kniha, pokud ji chcete číst od začátku do konce. Zvládnutelné jednou, pak už je radno používat právě jako historický pramen a hledat v ní konkrétní části. Bédova snaha o sbírání nejrůznějších zdrojů a jejich komprimace do jednoho svazku je obdivuhodná i z dnešního pohledu a především naprosto nedocenitelná. Byť jeho výklad dějin až tolik objektivně vědecký není. Ostatně to ani nebyl jeho účel. Dobře je to vidět na kontrastu, kdy se až vášnivě pouští do heretiků, zatímco křesťanské Otce a mučedníky staví na piedestal. Stejně tak jeho schopnost držet se čistě církevních dějin je obdivuhodná. Králům se totiž věnuje spíš okrajově, pokud se nejedná o jedince blízce svázaných s Matkou Církví. Kniha se dá celkem jednoduše rozdělit do několika témat - to první (naprosto úchvatná) je věnováno především počátku šíření křesťanství po ostrovech, druhé se věnuje misiím a zakládání klášterů, třetí se zaměřuje na zázraky a mučedníky, to poslední na ustálení katolické církve v Británii. Co je však alfou a omegou Bédova cítění, je správné určování Velikonočních svátků. Tuhle položku brání a zdůrazňuje téměř fanaticky, až jsem se chvílemi sotva bránil emočnímu rozpětí od smíchu k otrávenosti a podrážděnosti. Co však stojí za nemalou pozornost, jsou Bédova vypravování o legendách a zázracích, z nichž patrně nejvíc vyčnívá legenda o sv. Albanu. V neposlední řadě pak opisy dopisů - nejdůležitějším je jistě dopis opata Ceolfritha králi Nechtanovi o výpočtu Velikonoc, z čehož se motá hlava - nebo zápisů z církevních synod.

Zatím nejlepší středověká kronika kterou jsem četl. Beda je skvělý vypravěč a jeho styl si objektivitou (samozřejmě s přihlédnutím ke křesťanskému zápalu a době vzniku) nezadá s moderními historiky. Naprosto neocenitelné vyprávění o příchodu germánských kmenů do Británie a jejich královstvích, které založili v pozdějších letech. Spoustu prostoru věnuje i liturgickým problémům, jako je správné určování velikonočních svátků podle katolické církve a stříhání tonzury kněží. Tyto pasáže pro mě byly docela zdlouhavé a nezáživné, ale historické části to bohatě vynahradily.