V tomto velice osobním textu k mladým lidem papež František cituje různé církevní dokumenty i své předchůdce, využívá biblické citáty i citáty svatých, ale také cituje jihoamerické básníky a používá příměry z běžného života – například z přírody, ale využívá i přirovnání k nejmodernější technice: "Vždyť „život, který nám Ježíš dává, je příběh lásky, životní příběh, který se chce propojit s naším životem a zapustit kořeny do půdy každého z nás. Tento život není nějaký záchranný program, který visí v ‚cloudu‘ a čeká na to, až si ho někdo stáhne, ani nějaká nová ‚aplikace‘, kterou člověk musí objevit, nebo nějaké cvičení na způsob techniky mentálního seberozvoje. A tento život už vůbec není nějaký ‚tutorial‘, návod na vyhledávání nejnovějších zpráv. Záchrana, kterou nám nabízí Bůh, je pozvání k účasti na love story, která se spojuje s našimi osobními příběhy; ona žije dál a chce se zrodit mezi námi, abychom mohli přinášet užitek takoví, jací jsme, kdekoli jsme a s každým člověkem kolem nás. Tam přichází Pán, aby sázel a aby byl sám zasazen.“ Připojuji se k papežovu velice osobnímu přání mladým lidem, na kterých stojí budoucnost nás všech: "Drazí mladí lidé, mojí radostnou nadějí je, že vás uvidím, jak běžíte běh, který je před vámi, a že předbíháte ty, kdo jsou liknaví a bojácní. Běžte „přitahováni tváří Krista“, kterého tolik milujeme, kterému se klaníme v Nejsvětější eucharistii a kterého poznáváme v těle našich trpících bratří a sester. Kéž vás v tomto běhu žene Duch svatý. Církev potřebuje vaši hbitost, vaši intuici, vaši víru. Potřebujeme je! A až dospějete tam, kam my jsme se ještě nedostali, mějte prosím trpělivost a počkejte na nás.“ Myslím, že k této knížce nabité myšlenkami už není potřeba více dodávat. Vezměte a čtěte!

„Prosme Pána, aby osvobodil církev od těch, kteří ji chtějí nechat zestárnout, zastavit ji v minulosti, zabrzdit ji, znehybnit. Prosme také, aby ji osvobodil od jiného pokušení: od domněnky, že je mladá tehdy, když ustupuje všemu, co jí nabízí svět, že se obnovuje tím, že zakrývá své poselství a přizpůsobuje se ostatním. Nikoli. Církev je mladá, když je sama sebou, když každý den přijímá stále novou sílu z Božího slova, z Eucharistie, z Kristovy přítomnosti a z moci jeho Ducha. Je mladá, když je schopná vracet se stále ke svému prameni.“ Přestože mladá generace, které je tato exhortace určena, je na jednom místě textu definována věkovým rozmezím 16–29 let, četl jsem Františkova slova, jako by byla určena osobně mně. A většinou (mimo částí o pastoraci mladých a jejich specifických zájmech) to šlo velmi přirozeně, jednak proto, že jako relativně čerstvého konvertitu mě ještě neopustilo to prvotní horlivé zamilování ... a pak také proto, že před Pánem jsme prostě všichni mladí, protože právě oddaností pro Boží věc jsou naše srdce občerstvovaná. „Mládí nespočívá ve věku, ale ve stavu srdce“, jak se můžeme dočíst, a srdce je přece důležitější, než to hrozivé číslo v občance :-) Svatý otec nezaujme jen citlivým a vřelým tónem a nenásilnou naléhavostí textu. Jako obvykle je stejnou měrou také podnětný a inspirující. Nevyhýbá se nepříjemným tématům ani kritice, ale většinu času je optimistický a povzbuzuje nás. Je otevřený, tolerantní, chápavý... no prostě náš František :-) Byla to radost číst! Úžasných myšlenek ke sdílení je znova obrovské množství. Vybrat z nich jen několik je těžké. Některé z těch nejkrásnějších už sem dávala v dřívějším komentáři archandělka, já si neodpustím přidat ještě další. „Nedopusť, aby tě okradli o naději a o radost, aby tě omámili a zotročili pro své zájmy. Odvaž se být někým víc, protože tvé bytí má větší hodnotu než cokoli jiného. Nepotřebuješ mít majetek nebo budit dojem. Můžeš být takový, jakého tě zná Bůh, tvůj Stvořitel, jestliže uznáš, že jsi povolán k mnoha věcem. Vzývej Ducha Svatého a kráčej s důvěrou k velkému cíli: ke svatosti. Tak budeš ne fotokopií, ale plně sám sebou.“ „Když tě (Bůh) o něco žádá nebo když jen připouští výzvy, které ti přináší život, čeká, že mu dáš prostor, aby tě mohl postrčit dopředu, pobídnout tě, umožnit ti zrát. Nemrzí ho, když mu řekneš, že o něm máš pochybnosti. Jeho znepokojuje, když s ním nemluvíš, když se neotevřeš k upřímnému rozhovoru s ním.“ „Duch Svatý nás chce pohnout k tomu, abychom vyšli ze sebe, abychom objali druhé lidi láskou a usilovali o jejich dobro. Proto je vždycky lepší prožívat víru společně a projevovat svou lásku ve společném životě, ve kterém sdílíme s dalšími mladými lidmi své pocity, svůj čas, svou víru i své starosti. Církev nabízí mnoho různých příležitostí pro prožívání víry ve společenství, protože společně jde všechno snadněji.“ „Ježíš kráčí mezi námi, jako to činil v Galileji. Chodí po našich ulicích, zastaví se a hledí na nás svýma očima, beze spěchu. Jeho volání přitahuje, okouzluje. Ale neklid a rychlý sled mnoha podnětů, které nás denně bombardují, působí, že tu není prostor pro vnitřní ticho, ve kterém člověk vnímá Ježíšův pohled a naslouchá jeho volání. Mezitím dostaneš mnoho atraktivních nabídek. Zdají se krásné a vzrušující, ale časem v tobě zanechají prázdnotu, nudu a samotu. Nedopusť, aby se ti to stalo, protože bouře tohoto světa tě strhuje na cestu beze smyslu, beze směru, bez jasných cílů, a tak tvé mnohé úsilí přijde vniveč. Ale hledej prostory klidu a ticha, ve kterých budeš moci uvažovat, modlit se, vidět svět kolem sebe jasněji. Pak budeš moci spolu s Ježíšem poznat, jaké je tvé povolání na této zemi.“ „Mnohokrát v životě ztrácíme čas tázáním se: ‘Ale kdo jsem já?’ Můžeš se ptát sám sebe, kdo jsi, a celý život hledat, kdo jsi. Ale zeptej se: ‘Pro koho tu jsem?’ Jsi tu bezpochyby pro Boha. Ale on chtěl, abys byl také pro druhé, a vložil do tebe mnoho vlastností, sklonů, darů a charismat, které nejsou pro tebe, ale pro druhé.“