Túto knihu som dostal grátis k veľkej objednávke a povedal som si, že hoc by som si ju sám od seba nikdy nekúpil, tak keď už je doma, prečítať si ju. A som v rozpakoch. Pravdupovediac neviem, komu je určená. Mali sme mačku, od mačiatka až po smrť, prežila s nami divokých, zaujímavých, drsných i krásnych cca 14 rokov... a napriek tomu ma táto kniha nebavila. Dokonca mi miestami pripadalo vo veku 42 rokov nedôstojné čítať niečo, v čom autor píše niektoré kapitoly v mene svojho (zosnulého) kocúra. Toto fakt nie je čítanie pre dospelých, ale určite to nie je ani čítanie pre najmenších. Keď uvážime, ako si s mačacou tematikou poradila Alexandra Pavelková v Štyroch mačkatieroch, tak je to ozaj ako nebe a dudy. Stéphane Garnier síce raz za čas príde s dobrou myšlienkou... ale ozaj len veľmi nečasto. Väčšinou to boli s prepáčením blbosti typu „Buďte šťastní“, „užívajte si života“ a „počúvajte svoje srdce“, čo je pravdaže pravda, ale...

Přiznávám, že jsem první díl nečetla, rovnou se mi do ruky dostal druhý díl, který mě zaujal pěkně vykreslenou obálkou. Ze začátku mě nudilo neustálé omílání prvního dílu. Kniha se četla rychle, důležité části jsou zvýrazněné. Není to ani tak o kočičím chování, jako spíše o názory samotného autora, který je převedl do myšlenek kocoura Ziggyho. S některými myšlenkami jsem se ztotožnila, s některými ne. Ale jinak se jednalo o odpočinkové čtení. A chvíli jsem záviděla, že nemůžu být kočka, která je svobodná, vyhřívající se na sluníčku.