!!! POZOR? SPOILERY !!! První díl série Kolotoč mne nijak neuchvátil, takže se mi do zbytku trilogie příliš nechtělo. Po přečtení Chobotnice jsem ráda, že jsem se nakonec nechala ukecat, protože touhle knihou mne Paulina přesvědčila, že se autorsky posouvá a zlepšuje a že psát umí. A nebylo to jen postavou Michała, který je mým dalším idolem ;-). I zde kriticky musím souhlasit s recenzí Magdy Melichové: kniha nepřináší nic nového, spíše než o thriller jde opět o popis jiskření mezi ústředními postavami. Ale tentokrát to Świst napsala tak nějak líp - využila již osvědčeného střídání děje v minulosti a přítomnosti, vsadila na zaručený recept erotické přitažlivosti a slovních přestřelek, sáhla po dalším ryze samčím mužském hrdinovi, ze kterého testosteron cáká, ale není to hulvát a - ač neholduje závazkům - ženy má rád a je monogamní, a do děje se zapojily již známé a oblíbené postavy, což stálé čtenáře musí potěšit, i kdyby nechtěli. Zápletka Chobotnice se zprvu tváří, že staví na tom, co známe z prvního dílu Kolotoče, ale autorka k ní záhy přidá o kousek víc a kolotoč se točí mnohem rychleji. I když se postavy opět místy chovají neskutečně pitomě (jde jim po krku neznámý a nebezpečný zabiják, ale oni si dají wellness v hotelu anebo si vyjedou na výlet na haldu), jindy zase tak, že by zasloužily facku (chování Lilky vůči neoblíbenému advokátovi) a čtenář nad nimi nevěřícně kroutí hlavou (okamžik, kdy Kinga kope do omráčené útočnice a nadává jí do p*či), a navzdory tomu, že k thrilleru to má fakt daleko, protože jak je jejím zvykem, Paulina vždy jen krimi zápletku naťukne, a pak se věnuje hlavně dynamice mezi postavami, tentokrát jsem to četla opět s chutí, stejně jako Prokurátora. Určitě za to mohlo i to, že jsem tentokrát přestala zpochybňovat věrohodnost celého příběhu. Řekla jsem si, že když v Norsku může někdo vraždit a oběti aranžovat jako sněhuláky, tak proč by celé Polsko včetně Ústřední vyšetřovací kanceláře nemohlo být prolezlé korupcí, o satanistických jeptiškách nemluvě? Lilianna Płonková mi až tak nevadila, naopak jsem si cenila jejího přístupu ke vztahům a k lásce (i když ten Marcel, ten Marcel...). Nu a protože jsem svého času měla slabost pro Corrado Cattaniho, inspektor Grosicki mne v Chobotnici nemohl nechat chladnou. Druhý díl série mne nadchl (nebála bych se srovnání s původní sérií) a o to víc mě štve, že po týdnech, kdy jsem sondovala, zda KD knihu nenabídnou se slevou, jsem si ji unáhleně koupila za dvě kila na Knihobotu a rázem ji knihkupectví zlevnilo na 99,-. Po dočtení bez meškání hurá na Podraz!

Za me perfektní kniha plna napětí, ale i lásky. Četla se velice dobre a rychle. Ikdyz ze začátku jsem měla trosku problem a vypadalo to trosku zamotane, ale potom už jsem pochopila. Doporučuji přečíst.