Knihu jsem četla poprvé někdy v -nácti letech, kdy jsem postupně probírala mamčinu knihovnu, v době, kdy jsem přecházela od knížek pro děti a mládež ke knížkám pro dospělé. Nechápu, jak jsem se jí tehdy mohla prokousat, protože to teda není žádná lehká četba. No - asi právě proto. Teď jsem si koupila nové vydání do své vlastní knihovny. Jde o klasické dílo, které v ní má právem své místo.

Veľmi ma prekvapilo, že knihu Chladnokrevně vydalo zrovno Naše Nakladatelství (tento rok sa im podarilo podobné prekvapenie s knihou Barva nachu). Asi by som ju prehliadla, keby mi neudrelo do očí meno Capote a nezistila by som, že v slovenčine vyšla pod Absyntom. Každopádne k samotnej knihe: Zamilovala som si ju od prvej stránky, nemala som pocit jedinej zbytočnej vety. Nie je to kniha plná akcie a prelievania krvi, je však veľmi surová a dojímavá práve vďaka svojej faktografickosti. Dočkáme sa psychologického rozboru postáv (či už obetí, vrahov, vyšetrovateľov, obyvateľov mestečka aj priateľov obetí). Capote však nepodáva čiernobiely obraz o postavách. Nešetrí ich, no zároveň ich vyobrazuje veľmi ľudsky. Ukazuje ich dobré aj zlé stránky, slabosti aj prednosti. Zároveň neromantizuje príbeh a neospravedlňuje správanie vrahov. Bavili ma aj pasáže, ktoré sa netýkali priamo vyšetrovania, ale analyzovali atmosféru v malom mestečku po takejto udalosti. Pre mňa osobne je kniha Chladnokrevně majstrovsky vyvážené dielo po všetkých stránkach, ktoré ma absolútne vtiahlo do deja.