Antologie jsou skvělý v tom, že člověk objeví nové autory,oťuká si jejich styl a nemusí riskovat s celou knihou. Nevýhodou naopak, že ne všechny povídky mají stejnou kvalitativní hodnotu což platí i zde.Nicméně, celkově je to zajímavá sbírka příběhů, kde si ten svůj vybere každý. Pro mě je top třeba Synek, Přístěnek, Hlad nebo Zahrada.

Co jiného otevřít na Halloween, než pořádnou sbírku hororových povídek? Jelikož český horor prakticky neznám, od Českého temna jsem nic moc nečekal a nejvíc jsem se asi bál toho, že to bude stát za pendrek :) Ale při sám Nyarlathotep, nakonec mě mrazilo v zádech úplně z jiných důvodů. Jak jsem četl jednu povídku za druhou, to české temno kolem mě pomalu houstlo a houstlo. Zejména druhá půlka knihy je vážně dobrá a závěrečná povídka Synek Kristiny Haidingerové je skvělá třešnička (nebo oční bulva?) na tomhle krvavém dortu. S rudou polevou. A v něm zapíchnuté černé svíčky, samozřejmě. Nebo možná uřezané prsty.