Emočně laděné a od začátku dojemné dílko, které by bylo ještě dojemnější, kdyby člověk věděl, o čem že je, kurtizána, řeč. Dnes už jsem víc v obraze, ale v roce 2014 to žádná sláva nebyla a tak mi unikaly odkazy i souvislosti v rámci DC univerza (ačkoli scénky s Lexem Luthorem, nebo Batmanem jsem si užil bezezbytku). Neil Gaiman totiž pracuje s Černou orchidejí jako s postavou všeobecně známou a s dlouholetou historií, takže zpočátku je trochu problém do příběhu naskočit. Naštěstí se události rychle pohnou, a když je člověk navíc u autora připraven na něco málo toho éterična, snadno do dějové linky naskočí, protože pořád funguje jako samostatný celek. Vadilo mi ovšem množství postav, které zdánlivě nemají pro vývoj událostí smysl, stejně jako celé to hledání sebe sama z pozice znovuzrozeného hrdiny, protože tohle prostě není moje hnojivo. Ale pořád se to čte parádně a výtvarné pojetí Davea McKeana doslova bere dech. Společně s albem Vraždy a housle jeho jednoznačně nejlepší práce.

Černá Orchidej není pro každého, což je pravda i když jsem ji přečetla jedním dechem tak asi nedokážu docenit její hloubku. Poslední dobou na co od Neil Gaimana šáhnu.. no prostě nevím co si o tom mám myslet, Neil má prostě svůj osobitý styl který ne každému sedne.