Přestože David Hewson rozehrává stylovou zápletku, s přibývajícím počtem stran pouze sklouzává do osidel průměru. V závěru jsem už měl problém porozumět třebas jen motivům prakticky kohokoliv, ačkoliv se mi autor snažil poctivě všechno vysvětlit. Neříkám, že mluvil do větru, jenom jsem mu zkrátka nevěřil. Ono na papíře zvraty ještě fungují, ale s reálnými lidmi to moc společného nemá. Na to se tu příliš kombinuje - ať totiž na zločiny koukám z kteréhokoliv úhlu, celou věc šlo udělat mnohem jednodušeji, aniž by se přitom riskovala mediální pozornost, únik oběti nebo zbytečně zabití civilisté. Přičemž vrahova dějová linie v kontrastu s detektivním vyšetřováním působí esteticky nesourodým dojmem, jako by spisovatel tvořil obě části nezávisle na sobě a pak je teprve spojil do jednoho celku. Jedinou zajímavostí tak pro mě byl vývoj hlavního hrdiny, který zde nevystupuje právě jako ten nejchytřejší a komicky dlouho trvá, než začne brát vážně očividné souvislosti. Jenže i to se brzy přejedlo.

Žádný velký průlom do nejlepších detektivek se nekoná, pokud knihu nepřečtete o nic nepřijdete.