První polovinou knihy jsem se docela protrápila, v duchu mi naskakovaly termíny jako „nezáživný příběh“, „nezáživný hlavní hrdina“, „nezáživný styl psaní“ a vážně jsem zvažovala nepopulární variantu "vyprdnout se na to". Detektiv v nucené výslužbě Henry Palace tentokrát hledá pohřešovanou osobu – chůvě z jeho dětství zdrhnul manžel a ona touží trávit apokalypsu právě s ním. Pročež poctivý ex-policista odkládá veškeré pochybnosti, aktivuje intuici (či spíše bujnou fantazii, jak to přišlo mně) a v doprovodu ňafajícího plyšáka se vydává stopovat zběhlého muže. Obnáší to spoustu frustrujícího vyptávání, neustálou zmatenost a zhruba dva litry hrdinovy krve, výsledky však ani při takto zvláštním způsobu vyšetřování nelze upřít. Musím přiznat, že mě dráždil Henryho amatérský přístup k libovolné akci. Nepotřebuji ke spokojenosti neporazitelného tvrďáka, co v každé větě trousí sarkastické hlášky a z nepřátel spolehlivě nadělá filé, ovšem trochu ostražitější a nekompromisnější jednání bych v podání zkušeného policisty přece jen očekávala. V knize je za drsňáka bišonek Houdini, zpočátku typický hysterický upištěnec, který prodělal nevysvětlený psychický rozvoj a přetavil se v psa takřka policejních kvalit. Detektivní zápletka na mě valný dojem také neudělala, k jejímu rozpletení vedly občas dost nepřesvědčivé indicie. Co mohu naopak pochválit, to je atmosféra zmaru – v „Posledním policajtovi“ na můj vkus absentovala, lidi se prostě rozprchli plnit si své sny, část služeb přestala fungovat a to bylo víceméně vše. V druhém dílu události a chování lidstva konečně nabraly předpokládaný směr střemhlav do anusu. Nastala fáze příprav na katastrofu a eventuální přežití ve zdevastovaném světě, urvi co můžeš, tedy nic pro naivky a měkké nátury. Nic pro Henryho Palace, jestli se neotrká. V úvodní polovině knihy bych nevěřila, že budu mít zájem trilogii dočíst… příběh se naštěstí vyvinul tak, že jsem na „Ztrápený svět“ opravdu zvědavá. Za první poločas bych dala stěží 60%, za druhý možná 80%, tudíž čtvrtá hvězda unikla jen o chlup z bišonka.

První díl skvělý, tohle už byl jen nemastný-neslaný vývar, splasklý balónek. Zmizelo všechno, co z prvního dílu dělalo vynikající "civilní" detektivku: především ona zarputilost, s níž se hlavní hrdina krůček po krůčku snaží dobrat pravdy. Autor tentokrát na "detektivní linku" zcela rezignoval a soustředil se už jen na aspekt blížící se katastrofy – což mě, upřímně, vůbec nebavilo. Do trojky rozhodně nejdu!