Nádhera...
Láska na první písmenko. Miluji tento poetický styl prózy s mnoha neobvyklými souslovími a mimořádnou fantazií vyšperkovanou k dokonalosti!
Tento příběh byl pro mne jako puzzle (nemám toto slovo ráda, ale český ekvivalent "skládačka" mi také nesedí...). Nádherné, barevné, voňavé, šťavnaté, melancholické, opojné, bolestné....puzzle. Z počátku jsem nedokázala jednotlivé věty či slova zařadit...
Nádhera...
Láska na první písmenko. Miluji tento poetický styl prózy s mnoha neobvyklými souslovími a mimořádnou fantazií vyšperkovanou k dokonalosti!
Tento příběh...
Nádhera...
Láska na první písmenko. Miluji tento poetický styl prózy s mnoha neobvyklými souslovími a mimořádnou fantazií vyšperkovanou k dokonalosti!
Tento příběh byl pro mne jako puzzle (nemám toto slovo ráda, ale český ekvivalent "skládačka" mi také nesedí...). Nádherné, barevné, voňavé, šťavnaté, melancholické, opojné, bolestné....puzzle. Z počátku jsem nedokázala jednotlivé věty či slova zařadit, po pár stránkách jsem už našla doplňující dílek, pak další a další. Jak autorka volně proplouvá časem a místy, tak jsem doplňovala jednotlivé dílky z různých stran a úhlů - proto, abych hned po dočtení poslední stránky knihu přečetla ještě jednou - tak jako se člověk rád kochá složeným obrazem z desetitisíců kousků, který najednou dává celistvý smysl a jehož krása bere dech.
Obraz jež vypráví příběh o lásce, mnoha druzích lásky. O touze, bolesti, ztrátách a nadějích. O ztraceném dětství. O nás. Jazykem tak nádherným, tak niterným, tak smyslným...
"Potom znovu otevřel slunečník a odešel v čokoládové róbě a pohodlných sandálech jako zvysoka našlapující velbloud, který musí dodržet úmluvu. Bylo to, jako kdyby táhl bolavé srdce Baby Kochammy za sebou na provázku a ono se za ním belhalo a zakopávalo o listy a malé kamínky. Pohmožděné a téměř zlomené."
O tom, že jsme oběti obětí - o tom, že nešťastní lidé se zlomeným srdcem ubližují a předávají tuto štafetu bolesti dalším a dalším...
"Jakmile tichost přišla, zůstala v Esthovi a rozšířila se v něm. Rozpínala se z jeho hlavy a svírala ho svými rozbředlými pažemi. Kolébala ho do rytmu dávného bušení srdce lidského plodu. Pomalu sunula svá plíživá chapadla s přísavkami podél vnitřní části jeho lebky, vysávala pahorky a kotliny jeho paměti, vyháněla staré věty a smetala mu je ze špičky jazyka, Zbavovala jeho myšlenky slov, která je popisovala, a nechávala je oloupané a nahé. Nevyslovitelné. Ochromené."
I po druhém dočtení knihy ve mne slova příběhu dlouho rezonovala a budou se ozývat ještě dlouho. Jako ozvěna. Jako něco, co v hloubi duše dobře znám....
"Jako kdyby ticho nadzvedlo své sukně a lezlo jako pavoučí žena nahoru po kluzké stěně koupelny."
Číst více
Číst více