Po přečtení téhle bretaňské detektivky (můj devátý komisař Dupin) budete mít chuť usednout na terase hospůdky u pláže plné bělostného písku s výhledem na modrý Atlantik, v ruce držet sklenku vychlazeného vína Muscadet či toho nej nej rumu ze třtinové šťávy „ JM Vieux“ z doby korzárů a před sebou talíř s nějakou vybranou voňavou bretaňskou specialitou. No, případně taky jen usednete s knížkou na kolenou ve vašem středoevropském obýváku či zahrádce, sklenku vína si můžete nalít tak jako tak, a ten Atlantik a slanou mořskou vůni si budete už jen představovat. Každopádně doporučuju google mapy a Street View, není to úplně ono, ale aspoň za to nakouknutí to stojí… Vždycky, když začnu číst další Dupinovo dobrodružství, říkám si, a jéje, zase ta skvělá Bretaň, zase to samé, nepřehání to už autor? Ale ono to stále funguje, stále baví, ta kombinace detektivky, bedekru a reklamy na vše bretaňské, je to nakonec skvělý odpočinek. V Saint-Malo jsem kdysi krátce pobyla, po hrázi přílivové přehrady Rance projela, ale přiznávám, nebylo by špatné si Dupinovu jízdu Dinard - Saint-Malo - Cancale v tom nádherném koutě Evropy zopakovat. Ovšem bez těch mrtvol… Čtyři plus. „Upil větší doušek rumu. Měl rád všechnu tu hebkost, v níž se skrýval říz. Lehce nasládlou a současně kořeněnou chuť. Dupin miloval protiklady, neobvyklé kombinace. Také café chutnalo báječně spolu s rumem.“

Autor vymyslel pohodovou sérii - kombinaci turistického průvodce, propagaci bretaňských zvláštností, popis pohodového venkovského života a také - jakoby mimochodem - detektivku. Co jsem očekával - to jsem dostal ke čtení, jsem spokojen.