Dílo, které má dodnes co říci, i když mnoho myšlenek je už zastaralých a s mnoha nesouhlasím. Nejde o jednu knihu, ale o několik knih spojených. Rozpoznat, co je zastaralé a co použitelné je velmi problematické, vyžaduje to mnoho znalostí a bezpochyby může být v tomto ohledu vedeno mnoho sporů. Toto dílo je zbytečně rozsáhlé a rozvláčné (na dnešní dobu). Zvláště pasáže rozebírající soudobou a historickou politiku na konkrétních případech jsou velmi zdlouhavé. Troufám si tvrdit, že většina lidí, kteří se na dílo tohoto autora odvolávají, ho ve skutečnosti ani nečetla a znají ho spíše z mýtů a legend vytvořených těmi, kdo se považovali za následovníky jeho autora, ale ve skutečnosti jen udělali z velmi okleštěné části jeho díla dogma. A i ti, co ho četli, jsou těmito dogmaty ovlivněni, což je vidět i zde v komentářích na tvrzení, že toto dílo je vyvráceno teorií Johna Nashe (což Nash sám popírá). Dogmatici tvrdí, že to, že každý jedná ve svém zájmu vede k dobru všech. Toto tvrzení Nashova teorie vyvrací matematickými důkazy. Nic takového ale autor této knihy nikdy nikde netvrdil, a už vůbec ne v této knize. Tvrdil, že to, že lidé jednají hlavně ve svém zájmu MŮŽE vést k dobru všech. Za určitých okolností (a podmínky pro to jsou podle mě v moderním kapitalismu splněny čím dál hůře). A toto vyvráceno nebylo. Pokud vás zajímají ty podmínky, vychází z teorie sítí (základní zjednodušené informace v knize Pavučina sítí, ale chce to trouchu představivost, abyste ty informace dokázali správně přiřadit k tomu, co se píše v této knize). Mnoho věcí, které od knihy očekáváte, tam však skutečně jsou. Nicméně mnohem zajímavější jsou ty, o kterých se nemluví. Pokud vezmeme v úvahu, v jaké době byla kniha psaná (v době, kdy Evropa předběhla Čínu), je zajímavé, jak je v knize úpadek Číny popisován: „Postavení řemeslníků je, je-li to vůbec možné, ještě horší. Místo aby jako v Evropě nečinně čekali ve svých dílnách, až za nimi přijdou zákazníci, pobíhají stále se svými nástroji po ulicích, nabízejí své služby a o práci jako by žebrali.“ Nepřipomíná vám to současný rozvoj reklamního průmyslu, například v souvislosti s tím, že většina farmaceutických společností utratí za marketing mnohem více, než za vývoj nových léků? Není to signál nedostatečné poptávky v ekonomice? Nebo další kritika Číny: „K uzavírání sňatků nejsou lidé v Číně podněcováni vyhlídkou, že se jim děti budou vyplácet“ – i to připomíná současnou Evropu. A teď několik citátů, už bez kometnáře, vybírám opět to, co jde proti obecným představám o této knize (pokud to někomu bude připomínat Marxův Kapitál, je to zcela na místě): „Tržní cena toho, kterého zboží může sice zůstat dlouho nad úrovní ceny přirozené, zřídka však může zůstat dlouho pod ní.“ „Za původního stavu společnosti, ještě, než si lidé začnou přivlastňovat půdu a hromadit kapitál, náleží celý produkt práce pracovníkovi. ….. Kdyby se byl tento stav udržel při tom vzestupu produktivní síly práce, k němuž vede dělba práce, byla by se mzda zvyšovala. ….. Jakmile se půda stane soukromým vlastnictvím, vyžaduje její majitel podíl téměř na všem, co na ní pracovník může vypěstovat nebo sklidit. Z produktu práce, jež se vynaloží na obdělávání půdy, strhne si tedy první část jeho renty. ….. Někdy se ovšem stává, že jeden samostatný pracovník má dost kapitálu, aby si mohl koupit materiál pro práci i aby měl z čeho žít, než bude práce hotova. Je jak vlastníkem, tak dělníkem. …. Ale takové případy nejsou příliš časté a po celé Evropě připadá na jednoho samostatného pracovníka dvacet dělníků, kteří pracují pro zaměstnavatele.“ „Dělníci se rádi spolčují, aby si vymohli vyšší mzdy, zaměstnavatelé proto, aby mzdy snížili. Již předem lze ovšem snadno říci, která z oněch dvou stran má nutně za všech normálních okolností v tomto sporu výhodu a donutí druhou k tomu, aby přijala její podmínky. Poněvadž pánů je méně, mohou se spolčovat mnohem snadněji; mimo to zákon jejich spolčování podporuje, nebo je alespoň nezakazuje, kdežto dělníkům spolčování zakazuje. Proti spolčování, jehož cílem je snížit cenu práce, parlamentní zákony nemáme, proti spolčování, jež má dopomoci k jejímu zvýšení, jich máme mnoho. Ve všech takových sporech mohou páni vytrvat mnohem déle. Majitel půdy, pachtýř, majitel manufaktury nebo obchodník by si mohli obyčejně žít ještě jeden či dva roky z kapitálu, jehož nabyli, i kdyby nezaměstnávali ani jednoho dělníka. Mnoho dělníků by nemohlo vydržet bez zaměstnání ani týden, jen málo by jich vydrželo měsíc, a celý rok asi sotva který z nich. Dělník je snad pro svého pána koneckonců právě tak nezbytný jako jeho zaměstnavatel pro něho, ale tato nezbytnost není tak bezprostřední. O spolčování zaměstnavatelů je prý slyšet málokdy, zato však často o spolčování dělnictva. Vykládá-li si to však někdo tak, že se zaměstnavatelé spolčují skutečně zřídkakdy, zná pramálo svět a stejně málo i věc, o které mluví.“ (další citáty uvedu v diskuzi) odkaz na knihu: https://libinst.cz/wp-content/uploads/2017/04/Bohatstvi-narodu-Adam-Smith.pdf