Tak nějak jsem očekával, že se při druhém díle hneme dál, avšak undergroundový umělec Charles Burns mě zase jednou vyvedl z omylu. Pokračování Bludiště totiž žádné záhady nerozřeší, ale zároveň kupodivu ani nepoloží žádné nové otázky. Nadále se pohybujeme v rovině jakési mládežnické romance režírované Davidem Lynchem, což vyprávění dodává nenapodobitelný punc mystiky. Začínám však podvědomě tušit, že jiný tvůrčí záměr než rozhodit čtenáře to ve finále nemá. Přesto chemie mezi postavami funguje parádně, není to přehnaně vyhrocené a mezilidské vztahy působí zcela přirozeně, třebaže pod povrchem nevyřčeného tušíte jakousi hrůzostrašnou lotrovinu. Občasné proklady amatérských hororových filmečků jsou pak jedním slovem fascinující. A přiznám se, že i já sám pomalu propadám kouzlu rusovlasé Laurie a to je ta holka jenom nakreslená! Nicméně se maličko děsím, co vyvrcholení plánované trilogie nakonec přinese – jestli totiž vůbec něco. Přesto mi to za tu podmanivou atmosféru rozhodně stojí.

Obsáhlejší komentář mám u prvního dílo Bludiště, proto budu tentokráte stručnější a nebudu se opakovat. Druhý díl nás posouvá dále v příběhu sice v pomalém tempu (což já ale oceňuji, protože spěchu je jinak v životě všude až příliš moc), přesto máme zase o kousek více informací o tomto Burnsově fikčním světě a jeho postavách. Jak to dopadne s Brianem a Laurie? Na to si budeme muset bohužel počkat. Připojuji se i k jiným čtenářům, že by asi bylo lepší, mít celý příběh po ruce v jednom svazku najednou, na druhou stranu, takto nám je Burns aspoň dávkován a Trystero si za svou péči a kvalitní práci zaslouží velký dík. Dávám plný počet, ale samozřejmě riskuji, že to budu chtít po třetím a závěrečném dílu stáhnout na nižší hodnocení, protože mi přijde, že by to klidně mohlo mít 5 dílu, místo plánovaných 3, že jaksi jsme ještě na začátku a nikoliv ne ve 2/3. Uvidíme. Hodnotím svůj momentální pocit po dočtení a Burns si mě svou komiksovou tvorbou prostě získává, snad to uzavře úctyhodně, ale víte co se říká, i cesta je cíl.