Na to, že si autor vybral nejlepšího odstřelovače všech dob mi přišlo, že o samotnému Simu Hayhovi tam toho bylo po skrovnu. Nejvíc se samozřejmě autor rozepsal o bitvě mezi finskou a rudou armádou na řece Kollaa a o Hayhových nadřízených jako byl Aarne Juutilainen nebo Ville Válka. Hlavní hrdina byl opravdu tak skromný, že se nám v knize schoval trošku do pozadí, ale i přesto to byl člověk hodný uznání. Bojoval ne z nenávisti, ale pro to, aby mohl ochránit svůj rodný statek a svoji rodinu. Bojoval proto, že věřil.

Z Bílé smrti mám hodně smíšené pocity. Literární zpracování je na úrovni slohové práce gymnaziálního sextána a o samotném Simovi Häyhä se opravdu píše asi tak v polovině knihy. Zbytek jsou útržky o jeho bojových druzích a velitelích. O taktice, bližších popisech Häyhäho vítězství a detailech jeho akcí si může čtenář nechat jen zdát. Je mi jasné, že vytáhnout něco z uzavřeného a mlčenlivého Fina asi není žádná legrace, ale přesto se mohl autor, který se s Häyhäm navíc osobně setkal, snažit trochu víc. Celkově působí kniha dost nesourodým dojmem. Tajemství tohoto efektu prozradí autor v posledních kapitolách, kdy přiznává, že pro text použil dobové články, které pouze drobně upravil - zbavil patosu a použil moderní jazyk. Než souvislý text, tak kniha připomíná spíš epizody z Häyhäho života. Nejlepší jsou právě poslední kapitoly, kdy si tuto metodu autor odpustil a psal přirozeněji. Ty jsou opravdu dobré a dozvíte se z nich víc, než z desítek stránek předtím. Plusem knihy naopak je, že se zabývá finsko-sovětskou Zimní válkou, která není u nás moc známá, případně byla v minulosti propagandisticky zkreslovaná. Líčí sveřepý boj malého národa mezi dvěma mocenskými totalitními kolosy (stalinistickým SSSR a nacistickým Německem) a jeho hrdinou snahu zachovat si nezávislost. Možná by mohlo být inspirativní pro obyvatele jednoho malého středoevropského státečku...