Tato sbírka je kolekcí několika povídek s poněkud kontroverzními náměty, které jsou místy možná šokující a dost často nechutné svojí podstatou. Člověk ale autorovi nemůže upřít to, že jednotlivé příběhy jsou dost čtivé. Autor tu jde dost na dřeň, s ničím se nemaže a k jádru povídky se dostanete dost rychle. Kresba jednotlivých povídek je černobílá, ale o to mi to připadalo děsivější, nějak to víc dosahovalo syrovosti a brutálnosti, než kdyby to bylo barevné. A o to autorovi asi šlo. Děsit. Přeci jen v názvu sbírky najdeme slovo "hororové". V tomto ohledu podle mne tato sbírka splňuje očekávání. Autor tu pracuje doslova s nočními můrami, popouští uzdu fantazii - fantazii jako takovou skoro jakoby překračoval za její hranice do sfér čirého šílenství. Příběhy jsou to teda místy dost brutální, je to místy dost řežba - asi bych to nedoporučovala slabším povahám, které se záměrně vyhýbají brutálnímu násilí. Tady se tomu totiž úplně nevyhnete. Nicméně do říjnového období - do doby před Halloweenem je to sbírka jako dělaná. Hodnotila jsem plným počtem - kniha splnila veškerá moje očekávání a já od toho dostala přesně to, co jsem čekala. Horor, děs, šílenství v manga podobě.

Džundži Itó ma rozsekal Rybami, ktoré boli napriek pár mínusom silno nechutné, dokonalo hnusné, strašne tiesnivé, mrazivé, znepokojivé, nákazlivé a nezabudnuteľné. Bolo na nich prekvapivé, že okrem ústredných Rýb obsahovali ešte dva bonusové, už podstatne kratšie komiksy (nijako nesúvisiace s Rybami) - a práve tie mi paradoxne pripadali možno ešte o chlp lepšie, obludnejšie, zákernejšie a hororovejšie, ako ústredné Ryby (a to už je fakt čo povedať). Preto som si okamžite kúpil zbierku Balónky oběšenců, pozostávajúcu IBA z Itóových „poviedok“. Paradoxne, napokon ma to bavilo o čosi menej, než Ryby. Niektoré poviedky sú úžasne nenormálne, fantastické, desivé, obludné, nechutné (Tuk, Modelka, Velectění předkové). So šokom pretáčate strany a nestíhate sa diviť, čo všetko je Itóova fantázia schopná vymyslieť. Niektoré nápady sú také originálne (a pri Tuku vás možno občas napne na vracanie), až mi občas napadlo, či je autor psychicky v poriadku. Ale potom som si povedal, že je to fuk, pretože v prvom rade nám dal šialené príbehy. A to je pre fanúšika hororu vždy fajn. Faktom každopádne je, že niektoré poviedky sú predsa len slabšie (Malíř, Zimnice). Ako celok každopádne určite nadpriemer a povinnosť pre každého fanúšika hororovej mangy.