Baletky z príbehu, tak milovali balet až ho nakoniec nenávideli ? Taký pocit som z knihy nadobudla a celkom výstižne mi ju charakterizujú texty D. Patrasovej: ...Baletí baletka, baletí, Pozor, ať do kulis nevletí Špatně se v baletu učila Teď neví, kam by dřív skočila… ... Baletí baletka, baletí, hrůza, co udělá vzápětí, jezero právě teď rozlila, protože v dětství moc baštila... Balet je pre mňa nádherné umenie, kde dobré baletky považujem priam za etérické bytosti. Byť dobrou baletkou je poslanie, pre vykonávanie ktorého dostane do vienka predpoklady a talent iba zopár vyvolených, ktoré sa dokážu tomuto umeniu úplne odovzdať a podriadiť mu všetko - svojho ducha, svoj život, bolesť, drinu, vyčerpanie, zdravú rivalitu... Baletky z príbehu sa trápili, a preto rebelovali opíjaním sa, drogovaním, neviazaným sexom, vzdorom a neviem čím všetkým ešte... Evidentne v sebe nenašli to výnimočné poslanie, ktorému by podriadili všetko, a autorka to svojím spôsobom poníma ako krivdu, z ktorej sa musí pred svetom vykričať... Žiaľ aj takéto odvrátené strany má baletné umenie, lebo prirodzený talent a poslanie pre jeho rozvíjanie, nedostane do vienka úplne každý...

Tahle kniha mne od první stránky naprosto pohltila, vůbec jsem se od ní nemohla odtrhnout! Je to řízné, syrové, autorka se s ničím nemaže a jde přímo k jádru věci. Se sarkasmem a ironií popisuje nejniternější myšlenky, postřehy, zážitky z drsného prostředí baletní školy, to vše autobiograficky laděné. Pro leckoho je to dost možná šokující představa, že by křehce působící baletky procházely něčím tak drsným. Divoké devadesátky ve své nejsyrovější podobě. Párty, drogy, alkohol, sex. Hledání sebe sama a svých vlastních životních hodnot a preferencí. To všechno tady je, nahuštěné do stran, které mne do sebe vtáhly a pustily až na samém konci. Autorka mne touto knihou dost překvapila, román na mne udělal silný dojem.