„Probouzet božstva s pradávných časů je číslo dvě na seznamu tří věcí, které by člověk neměl nikdy v životě udělat.“ (Ať kráska zhyne) Komentáře a další bonusy ke všem třem příběhům najdete zde: https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/azimut-azimut-kniha-prvni-481231 Zpočátku jsem nemohl tento příběh zařadit do pořádné škatulky. Teď, po přečtení prvních třech příběhů, bych to možná zařadil do kyberpunku s dobrodružným námětem. Kresba je jednoduchá a složitá zároveň. Rozhodně jsem si po pár stránkách na ní zvykl a přijal jí jako „uspokojující.“ Scénář je pěkně zmatený, respektive postavy v příběhu. Jako by neměli cíl. Ale i cesta je cíl, že jo? Hlavně je průser v tom, že se ztratil sever a proto jsou všichni „ztracení“.. Vlastně všechno je podivné a hravě „zmatené.“ Citát: Sever se prostě ztratit nemůže! (Dobrodruhové ztraceného času) Mezi prvním a druhým dílem si můžeme prohlédnout a prozkoumat Chronoptery. Jedná se vlastně o zvířata, tak zvaně chronopterní hmyz a ptactvo. Každé to zvíře má něco ze znaků času. Tato encyklopedie chronopter mám odhaluje některé aspekty, chování a základní znaky tohoto druhu. Už jsem také pochopil, proč byla sežrána Kukačka hodinová. Napočítal jsem tři druhy hmyzu a tři ptactva, ale jedná se pouze o výňatek, takže očekávejme nečekané. Bude toho určitě víc. Malá ochutnávka: Včela retronosná: Kdo použije jejího medu, okamžitě, i když zběžně znovu prožije vzpomínku, kterou měl za ztracenou. Je to velice dojemné. Med je velmi často využíván v cukrářství k výrobě perníčků. Nejvíce jsem se pobavil, zasmál a rozesmutněl u druhého příběhu. „Que la belle meure“ z roku 2014 je opravdu perfektní. Nejen, že zde zjistíme pár nutných cílů a osudů hlavních aktérů, ale i se pěkně těmto „osudům“ zasmějeme. Navíc jsem z tohoto příběhu vybral nejvíc citátů. Jakoby tu byli všichni strašně chytří a plivou jedno moudro za druhým. Můžete se přesvědčit sami v sekci citáty u mistra Wilfrida Lipana. Citát: Rozlišuj, prosím, jen si něco nestvůrného udělala, proto nestvůra nejsi. (Lidohroši Nihilští) Ano, ano, jak jsem si myslel. I mezi druhým a třetím příběhem je výňatek z encyklopedie chronopter. Tento svět je na ně bohatý. Některé způsobují vzpomínky, některé zase přidávají nebo ubírají váš věk. Je to celé prošpikované časovým kontinuem. I Manipu la Torqua to pozná na vlastním těle. V tomto chronopteřím katalogu se objevují ryby. Zde je to Exochron.. Ale možná se to dalo očekávat. Čas je relativní. A bude toho ještě víc. Citát: Teď uvidí, jak umírá depresivní malíř. (Lidohroši Nihilští) Mezi těmito příběhy uběhly vždy dva roky. Máme štěstí, že u nás to vyšlo v omnibusu, tedy tři příběhy v jednom svazku. Jenže, když se nad tím zamyslím, další svazek bude ukončen příběhem z roku 2022. Co budeme dělat potom, Čekat? Jak dlouho? „Nemáme právě moc času“. Bylo to perfektní, bavil jsem se, smál jsem se, obdivoval jsem. Citát: Nikdy se nestalo aby se bůh autodestruoval. Bůh je nesmrtelný. (Ať kráska zhyne)

Fenomenální jízda scenáristovou fantazií, kdy sice netušíte co se kolem vás děje, ale přesto to přijímáte s nadšením z netušených možností vypravěčského umění. Wilfrid Lupano v podstatě od první strany sype jednu nejasnost za druhou a jen občas se nad čtenářem ustrne a něco málo mu vysvětlí. Ono naštěstí není nutné přesně se orientovat v tom, kdo je kdo a jakou má jeho konání návaznost na děj. Tady se prostě bavíte nádherou okamžiku, který se mění stejně rychle, jako se rozvíjí komplikovaná zápletka. Všechna ta imaginace může být někomu prosti srsti, protože jen málokdy má konkrétní význam, ovšem výtvarník Jean-Baptiste Andréae předvádí na papíře tak ohromující kousky, že jeho nápadům prostě nelze odolat. Jsou to detaily, ale i obří scény, které vás nadchnou jak svou propracovaností, tak citem pro věcný surrealismus. Zároveň budete nadšeni nezpochybnitelnou nadsázkou, jež se skrývá za každou postavou, tvorem či předmětem. Teď si jen přeji, aby se sérii povedlo dovést do zdárného konce.