Objednávka

Atlasova vzpoura

Atlasova vzpoura
Tištěná kniha

82 % (187 Hodnocení)

Atlasova vzpoura

82 % (187 Hodnocení)

Tištěná kniha - vázaná s laminovaným potahem a přebalem

rok vydání 2014

778 Kč

Běžná cena 998 Kč

Ušetříte 220 Kč

Vyprodáno

Podrobnosti

  • Nakladatel
  • Kategorie
  • Překladatel
  • Výška
    • 237.00 mm
  • Šířka
    • 173.00 mm
  • Hloubka
    • 70.00 mm
  • Hmotnost
    • 1.36 kg
  • Jazyk
    • čeština
  • Počet stránek
    • 1112
  • Typ vazby
    • vázaná s laminovaným potahem a přebalem
  • Ean
    • 9788025712979
  • ISBN
    • 9788025712979

O knize

Atlasova vzpoura je dodneška nejproslulejší a nejprodávanější knihou Ayn Randové. Autorka se věnovala především filozofii, vypracovala vlastní směr zvaný objektivismus, k němuž patří etický egoismus či racionální sledování vlastního zájmu. V románu Atlasova vzpoura své filozofické postoje ilustruje beletristickou...
Atlasova vzpoura je dodneška nejproslulejší a nejprodávanější knihou Ayn Randové. Autorka se věnovala především filozofii, vypracovala vlastní směr zvaný objektivismus, k němuž patří etický egoismus či racionální sledování vlastního zájmu. V románu Atlasova vzpoura své filozofické postoje ilustruje beletristickou formou. Děj tohoto díla,...
Atlasova vzpoura je dodneška nejproslulejší a nejprodávanější knihou Ayn Randové. Autorka se věnovala především filozofii, vypracovala vlastní směr zvaný objektivismus, k němuž patří etický egoismus či racionální sledování vlastního zájmu. V románu Atlasova vzpoura své filozofické postoje ilustruje beletristickou formou. Děj tohoto díla, v němž využívá postupů science-fiction, detektivky i milostné romance, je zasazen do dystopické budoucnosti USA. Ústřední premisu knihy metaforicky vyjadřuje název: co se stane, když se Atlas, který na ramenou nese svět, rozhněvá a své břímě shodí? Co se stane, když se tvůrčí lidé – byznysmeni, vědci, vynálezci, umělci – kteří jsou motorem civilizace, obrátí ke světu zády?

Hodnocení z největšího nezávislého čtenářského portálu

Ve spolupráci s Databazeknih.cz

82%

(187 Hodnocení)

Online knihkupectví Palmknihy vám jako jediný e-shop přináší nezávislé čtenářské recenze a hodnocení oblíbeného portálu Databazeknih.cz 

Populární hodnocení

10.11.2014

33

Náboženství je opium lidstva a objektivismus Ayn Randové je opium ekonomických libertariánů. Nebo ještě jinak: marxisticko-leninská doktrína má svůj lidově propagační surogát v románech, jako je Šolochovova Rozrušená země, pro libertariány plní analogickou funkci Atlasova vzpoura. Randová zde v podstatě popisuje svět „pošlosti“, jak výstižně ruským slovem malost lidského myšlení označil Vladimir...
Náboženství je opium lidstva a objektivismus Ayn Randové je opium ekonomických libertariánů. Nebo ještě jinak: marxisticko-leninská doktrína má svůj lidově...
Náboženství je opium lidstva a objektivismus Ayn Randové je opium ekonomických libertariánů. Nebo ještě jinak: marxisticko-leninská doktrína má svůj lidově propagační surogát v románech, jako je Šolochovova Rozrušená země, pro libertariány plní analogickou funkci Atlasova vzpoura. Randová zde v podstatě popisuje svět „pošlosti“, jak výstižně ruským slovem malost lidského myšlení označil Vladimir Nabokov. Bohužel jí chybí schopnost vidět svět ve svém nezjednodušeném a tudíž jaksi problematičtějším a plastičtějším obraze. Její román neříká nic o skutečných vztazích, příčinách a důsledcích, jelikož je zaslepený svým omezeným prizmatem jako jakákoli jiná fanatická ideologie (ať již náboženská či sekulárně-politická) — propadá se do temné jámy rozumu skrze přitakávání vlastním argumentům pomocí jejich omílání ad nauseam. Zavírá oči před čímkoli, co se nehodí do krámu. O světě „pošlosti“ mnohem lépe vypovídá Nabokovův román Pozvání na popravu; podstatu vlastnictví zase např. mnohem hlouběji vyjadřuje Cosmopolis Dona DeLilla. Pokud vás však zajímají propagandistické texty, které významně hýbou moderním myšlením, pak lze Atlasovu vzpouru vřele doporučit. Opus magnum autorky je ve svém megalomanském rozletu zábavně pitomým čtením – taková kombinace Jamese Bonda a zbojnických románů situovaná do křesťanského eschatologického konceptu. Ačkoli si zaslouží rozsáhlejší analýzu, omezím se jen na několik rysů. Autorka používá v charakteristice stejné postupy, jako revolučně zapálení „umělci“ z opačné strany barikády: její herojové jsou všichni krásní, vysoce inteligentní, čestní, morálně čistí, cílevědomí, spravedliví a vitální; záporáci jsou naopak oškliví, zákeřní, podlí a hloupí nihilisté, kteří v podstatě touží po vlastním zániku i zničení celého světa (až na morálně upadlého fyzika, který se jaksi zahodil se špatnou stranou – asi aby bylo vidět, že je to možné). Jiní hrdinové zde nevystupují. Bylo by to ovšem zábavné, pakliže by to Randová nemyslela zcela vážně coby sice alegorický, leč pravdivý obraz podmínek světového dění. V Peinkoffově doslovu je citován autorčin deník, který částečně osvětluje tvůrčí východiska: na rozdíl od Zdroje neklade důraz na charaktery hrdinů a jejich osobní vztahy, nýbrž na svět, jak je utvářen skrze vztahy mezi tzv. tvůrci a pasažéry. Budiž. Autorka se rovněž zamýšlí nad tím, zda je spíše spisovatelkou či filozofkou. Dochází k závěru, že je filozofkou, jež své učení vetknula do živoucího románového těla, do nějž se může též unikat a o jehož ideálních hrdinech může snít. Je tedy nabíledni, že se v zásadě jedná o eskapistický román — odpovídá tomu jak forma (neustálé obsesivní opakování týchž myšlenek a idealistických konstrukcí, které připomíná sebeukájení), tak poněkud plochý obsah. Travestie křesťanského eschatologického konceptu posmrtného vykoupení (pro společností týrané kapitalisty jsou v Nebi/Atlantidě uchystány trezory plné zlatých cihliček coby zasloužená „posmrtná“ odměna) nemusí být ani tak záměrným výsměchem autorky, jako spíš jejím vyjádřením touhy po boží odplatě. Zdá se, že „smrt Boha“ je pro autorčino podvědomí přeci jen příliš silná káva. Co do stránky filozofické či světonázorové je Atlasova vzpoura plytkou tradiconalistickou pravicovou slátaninou, jež ve jménu zdravého selského rozumu (viz též Galtovo koincidenční motto „A je A“) potírá dekadentní postmoderní myšlenkový relativismus a zvrhlost moderního umění (za všechno úryvek ze str. 827.: „Chodila po výstavách moderního umění, kde na stěnách visely obrazy podobné čmáranicím na chodníku, jaké kdysi vídala v chudinské čtvrti svého rodného města. Četla romány, které prý názorně ukazovaly marnost a pošetilost vědy, průmyslu, civilizace a lásky – jazykem, kterým by nepromluvil ani její otec ve svém nejpodroušenějším stavu.”). „Filozofie“ je pak zvláště prezentována v rozsálhém cca 70tistránkovém monologu Johna Galta v poslední části — jedná se o jakési zmatené a ne zcela konzistentní logické výpary: jádrem argumentu je kruh vyjadřující, že základem všeho je racionální cílevědomé rozhodování, jehož cíle jsou určovány skrze správné citové obsahy, jejichž správnost je garantována skrze onu racionalitu, kterou podmiňují. To pak má být jaksi zcela jednoznačná a logická filozofie oproti onomu upadlému iracionalismu a relativismu. V románu ji hlásá údajně nejbrilantnější duch na celém světě. Zřejmě pro neschopnost vymanit se z popírané kruhovosti je tento argument v modifikacích nadmíru opakován, aby se v něm čtenář utopil a vzdal se veškeré kritičnosti. Vůbec je zde rádo a často máváno logikou — například je pranýřován známý Sokratův výrok: „Vím, že nic nevím,“ jako ve své podstatě nelogický a tudíž nutně chybný. Je však s podivem, že v logice kovaná autorka, jež svůj román napsala v roce 1957, bohužel zřejmě nikdy neslyšela o výrocích, které jsou dokazatelně pravdivé, přestože jsou v systému neodvoditelné. Pro zajímavost, Gödel svoje věty o neúplnosti formuloval v roce 1931 — aniž bych chtěl klást rovnítko mezi teorémy výrokové logiky a Sokratovou maximou (Sokratův výrok by byl nejspíše spřízněn s Russellovým paradoxem množin), je nabíledni, že skutečnost autorčin naivismus poněkud překonává. Nuže: co říká Atlasova vzpoura o našem světě? Mnohem méně, než co vypovídá o své autorce a svých ideálních čtenářích.
Číst více Číst více
28.3.2022

25

Život rozcupovaný na kusy, rozoraná cesta, žádný cíl! Ztráta schopnosti konat! Člověk nepotřebující záruku vítězství, ale MOŽNOST, jednat. Ruce spoutané za zády, tak jde vstříc zkáze. Ruce v řetězech, a přesto – jde dál! „Se světem není něco v pořádku,“ prohlásil. „Odjakživa. Akorát to nikdy nikdo nepojmenoval ani nevysvětlil.“ Až se o to ve víc jak 1000 stran dlouhém příběhu pokusila Ayn...
Život rozcupovaný na kusy, rozoraná cesta, žádný cíl! Ztráta schopnosti konat! Člověk nepotřebující záruku vítězství, ale MOŽNOST, jednat. Ruce spoutané za zády,...
Život rozcupovaný na kusy, rozoraná cesta, žádný cíl! Ztráta schopnosti konat! Člověk nepotřebující záruku vítězství, ale MOŽNOST, jednat. Ruce spoutané za zády, tak jde vstříc zkáze. Ruce v řetězech, a přesto – jde dál! „Se světem není něco v pořádku,“ prohlásil. „Odjakživa. Akorát to nikdy nikdo nepojmenoval ani nevysvětlil.“ Až se o to ve víc jak 1000 stran dlouhém příběhu pokusila Ayn Randová, zastánkyně laissez-fair kapitalismu („volná ruka trhu“) a duchovní představitelka tzv. objektivistického hnutí. O příběhu samotném toho moc nepovím (tohle si opravdu každý musí přečíst sám), jen snad, že se pro mě jednalo o doslova nervy drásající čtení, zkuste si totiž číst 1000 stran, kdy máte potřebu o každé druhé větě s autorkou buď polemizovat nebo zuřivě diskutovat (vznikla by tak možná pěkná 50ti stránková seminární práce, to ale není cílem komentářů zde na DK, takže pryč od zuřivé polemiky zpět k rozsahem i zdejším účelem omezenému komentáři určenému výhradně čtenářům). Tak, abych to shrnula, vězte, že všichni lidé mají rozum! Opravdu všichni . Naštěstí ale, podle Ayn Randové, existence existuje nezávisle na něm! Tedy, realita tu byla už před tím, než člověk získal vědomí, a bude tu i po něm. Rozum pak máme k tomu, abychom poznávali svět, ovšem pouze na takové té pojmové úrovni, kde se navíc naše omezené poznání dopouští úplně běžně dost četných omylů. Díky našemu rozumu si tak všechny nabyté poznatky (i ty, o kterých ani netušíme, že jsou omylem) uspořádáme pěkně do nějakého (pro nás) bezrozporného hierarchického systému, který pak považujeme (pro sebe) za určitý světa řád – díky němu se domníváme, že lépe pochopíme funkci všech objektů, které nás obklopují, přidělili jsme jim tak totiž určitou hodnotu, což nám pak zase pomáhá orientovat se ve všech možných nastalých situacích, reagovat na ně a jednat (až na to, a na to bychom neměli zapomínat, že na vstupu je náš systém plný omylů o kterých ovšem nemáme ani potuchy). Abychom to zkrátili, ty pak vedou k tomu, že si vytvoříme naprosto nevhodný systém morálky! … a že jich historie, a bohužel i tak aktuální současnost, je požehnaně plná. Jak vidíte, přijmout „rozum“ jako základnu pro vytvoření si reality má svá úskalí – a samozřejmě, dalekosáhlé následky, jenže odmítnout ho, taky nejde! Podle paní Randové byste tak totiž sklouzli k iracionalitě a mysticismu – tedy odtržení od přírody a k velebení zhoubné fikce namísto skutečnosti. Pro Ayn Randovou má rozum prostě velký význam, ovšem v trochu jiném smyslu, než jak je možná běžně chápaný, či přijímaný (proto také z jejích myšlenek vzešel celý filozofický proud), takže než začnete číst, možná není od věci uvědomit si, jak to Ayn vlastně myslí ... Rozum může udělat chybu, ale realitu to nijak nezmění, rozum totiž pro ni není rozhodující – jediné co dělá je, že skládá věci dohromady a přiřazuje jim hodnoty. A jak se s takovým systémem hodnot, který neodpovídá realitě, vypořádat? To je otázka za všechny prachy – v Atlasově vzpouře se právě o takovou odpověď Ayn pokusila. Odvyprávěla tak příběh o člověku – jako potenciálně racionálním individualistovi, poznávajícím zákony přírody a svou prací formujícím své okolí (samozřejmě ve svůj prospěch) … „Abychom mohli pochopit, co máme chtít, musíme pochopit, jací jsme.“ Před očima vám tak doslova vyvstane „zářivá vize člověka“ coby racionální bytosti, jež tvrdě využívá svůj dar – myšlenky … „Myšlenka je nástroj, jehož prostřednictvím se člověk rozhoduje.“ Ovšem nezapomeňte, že myšlenka je cíl, ale i cesta k němu! „Byl to boj, ve kterém nezbývá než tlouct hlavou o hluchou zeď, o zeď z toho nejzvukotěsnějšího materiálu – lhostejnosti.“ Živoucí síla vyprchala, zbyl jen pocit nesmírné, nevypověditelné zrady, o to strašlivější … když netušíte, co vlastně bylo zrazeno! „Ale slečno Taggartová, kdo dneska ví, co je pravda?“
Číst více Číst více

Více od autora:

Ayn Randová

Verze vašeho prohlížeče je zastaralá!

a může vykazovat chyby v průběhu nákupu či v samotném zobrazení.
Pro nerušený nákup aktualizujte váš prohlížeč na nejnovější verzi nebo zvolte jiný prohlížeč.

Otevřít v Microsoft Edge Přesto pokračovat