Nevím, zda najdu dostatek superlativů, abych krátce zhodnotil své dojmy po přečtení knihy. Našel jsem v ní prakticky všechno: silné příběhy, které se postupně skládaly do mozaiky, různé formy a styly, jakými byly osudy hlavních postav ztvárněny, humor střídající se vážnějšími pasážemi, minulost propletená s budoucností, napětí, dramatické situace a nakonec i trochu sci-fi. Současně kniha nabídla hodně námětů k zamyšlení, zejména pak úvah o fenoménu moci, které se prolínaly jednotlivými příběhy. Doporučuji!

"Všechny revoluce jsou čirým přeludem, dokud se neuskuteční. Pak se z nich stanou dějinné nevyhnutelnosti." Čirá radost. Ta mě ovládla už po přečtení prvních kapitol Atlasu mraků. David Mitchell je mistr slova, slovních obratů, příměrů, vyjádření... dokonalost sama. Člověku srdce usedá nad vlastní nedokonalostí. Samotná chobotnička příběhů by možná snesla název Atlas dějinných nespravedlností a lidských slabostí, které se dějí bez ohledu na stupeň společenského a vědeckotechnického rozvoje. Právě naopak. Mají tendenci se replikovat, takže není nejdůležitější doba, ale způsob chování, uvažování a žití, který se nemění. A člověk pochopí souvislost mezi osudy bulvární novinářky a na smrt odsouzeným klonem (klonkou). Mocní mají tendence ponižovat a ovládat slabé. Peníze světu vládnou. Silné ego ovládá slabou povahu... Paměť je zrádná a dějiny mají různé výklady, nelze se proto poučit. Snad aspoň lze zvrátit poměr sil, dobra a zla. Snad nejvíce na mě zapůsobil příběh Timothyho Cavendishe, kterého takřka semlela institucionální mašinérie. Do všech šesti příběhů však Mitchell vložil silný morální apel. A nezapomíná ani na jemný humor, sarkasmus a ironii, z nichž ta jednoduchá pravda nenápadně, ale nezadržitelně prosakuje na povrh. Zažité teze obrací a zkoumá z různých stran. Mitchell mě svými moudrými příběhy okouzlil, odzbrojil a zařadil se tak na seznam mých oblíbených spisovatelů. "Ten, kdo prohlásil, že za peníze si štěstí nekoupíš, jich asi měl příliš mnoho." "Ten, kdo prohlásil, že za peníze si štěstí nekoupíš, jich nepochybně nikdy neměl dost."