O atentátu na šéfa nacistické policie bylo napsáno mnoho knih, a to zejména po r.1990.Tato komentovaná kniha patří zatím k vrcholu všeho, co bylo u nás vydáno. Jde o poctivou a trpělivou (doslova mravenčí) práci soustřeďování dokumentace zatím mnohdy z nepřístupných archivů. Konečný výsledek si vychutnají zejména ti, kteří se o atentát zajímají systematicky a dlouhodobě . V žádném případě nejde o "líbivý thriller", ale o předložení dokumentů-důkazů, vedených zejména německou stranou. Již začátek t.zv. "Panwitzovy zprávy" to říká jasně : "V průběhu vyšetřování se prokázalo, že přímý a nepřímý okruh těch, kteří atentátníkům pomáhali, byl tak veliký, že nemůže zahrnovat všechny zúčastněné". Šlo zejména o členy České obce sokolské . Protože se o atentát zajímám dlouhodobě, získal jsem nové informace: - Gabčík a jeho nepoužitá zbraň. Zde odvedlo gestapo pečlivou práci. Ve zprávě se sice neuvádí pravá příčina nefunkčnosti zbraně, ale je vyjmenovaná řada možností, proč ze STEN Mk II. nebylo vystřeleno. Šlo o nový, zatím málo vyzkoušený automat, kde mohlo dojít k závadám. Dále se uvádí možné zůstatky nečistot při čištění zbraně (více str.768 poznámka 12.) Právě množství užitečných poznámek činí četbu nesmírně zajímavou. Závěr k tomuto bodu je jasný- při funkčnosti automatu by byl střelec ze vzdálenosti 1,5 metru 100% "úspěšný" u obou osob jedoucích v automobilu pozn.značky SS-3. - Potvrdila se smutná role vedoucího župy České obce sokolské prof.Vaňka (Jindry). Od počátku byl odpůrce atentátu na Heydricha, navrhoval E.Moravce. To Londýn nepřijal. Po zatčení Vaněk ochotně spolupracoval s vyšetřovateli, protože dostal záruku ustoupení od nejvyššího trestu. Gestapo s ním počítalo jako s korunním svědkem v případném procesu s E.Benešem. Po válce jej komunisté využívali v pasivní podobě. Znal množství konfidentů, později aktivních komunistů. Místo pobytu ve vězení mu slíbila KSČ mlčenlivost. A vyplatilo se mu to. -Rozhodujícím obratem v zatím neúspěšném vyšetřování atentátu byla výpověď Karla Čurdy v Pečkárně dne 16.6.1942. Vyzradil vše podstatné, zejména identifikoval nalezené věci po atentátu a oznámil jména Gabčíka a Kubiše. K tomu složení týmů Silver A a B. Ještě k tomu uvedl adresy úkrytů svých bývalých spolubojovníků. -Pořád neznámé místo, kde se parašutisté ukrývají (chrám S,C.+M.) sdělil při hrůzném výslechu syn již mrtvé A.Moravcové, přezdívaný Áťa, při spatření dekapitované hlavy své matky, která byla uložena v nádobě s lihem. Nebylo mu to nic platné, později byl popraven spolu se svým otcem. -Tato "taktika" se gestapu osvědčila, používali ji dále při výsleších nejbližších pomocníků, kterým ukazovali ve stejném stavu hlavy Gabčíka a Kubiše. -Vyjasnila se "aktivita" českého četníka Karla Pulpána, který zastřelil telegrafistu Jiřího Potůčka-Tolara (Silver-A) poblíž Pardubic. -Nechutně působí pasáže z aktivity českých občanů, stojících doslova "ve frontě" před Pečkárnou, aby gestapu poskytli žádané informace, za tuto službu obdrželi buď peníze v hotovosti, nebo vkladní knížku. Nejvyšší odměnu obdržel ve výši 5,000.000 korun Karel Čurda. Dtto informace o Tryzně za R.H. na Václavském náměstí za přítomnosti 60.000 hajlujících Čechů. Dale o"chlastačce" části českých hasičů, kdy propíjeli svůj bakšiš. Zajímavá je konfrontace tohoto lidského odpadu" při výsleších čs.trestními orgány v roce 1946. Je toho odpuzujícího bohužel mnoho, a to jde pouze o I.díl (1042 str.) obrovsky záslužné práce V.Šusteka.

Monumentální dílo-opravdová lahůdka pro ty čtenáře, kteří se vážně zajímají o události v období tzv.protektorátu Čechy a Morava.Kniha je sestavena z doslovných překladů autentických dokumentů, které se týkají odboje a hlavně atentátu na zastupujícího říšského protektora. Dozvíme se například, kolik lidí opravdu udal parašutista Čurda, nebo že za spolupráci při pátrání po atentátnících bylo gestapem odměněno téměř sedmdesát "obyčejných" lidí! V knize jsou použity nejen protokoly gestapa a dalších říšských úřadů, ale také zápisy z poválečného vyšetřování, které prováděly orgány osvobozeného Československa.