Velice dobrá polemika s vyjádřeními Tomáše Halíka k útokům v redakci Charlie Hebdo v roce 2015. A nejen to. Bez ohledu na stranu, či názor, který jeden zastává, je nutno konstatovat, že jde o inteligentní, přemýšlivé a argumentačně vypointované a vycizelované texty s příjemnou dávkou sarkasmu. Lid snadno přebírá atraktivní, ale zploštělé slogany, kterými je zhusta častují politici, obchodníci a bohužel taky Halíci a další. Emoce je tak snadné vzbouřit. Zapojit rozum chce ale trochu úsilí a přemýšlení. Ouředníkův text je jako balzám pro duši a masírovanou mysl. A přitom vlastně nejde primárně o kritiku náboženství - zde islámu (i když Ouředník nešetří ani křesťanství) - ale o kritiku jeho politizace a zneužití v boji proti jinověrcům či ateistům, resp. Západnímu světu. Pro argumenty sáhne autor tu do filozofie, tu do etymologie nebo lingvistiky. A tak se dozvídáme, co je či spíše není karikatura, nebo že českým protějškem slova tolerance není ohleduplnost, nýbrž snášenlivost atd. atd. Člověk nemusí souhlasit se vším, ale nikdo ho k tomu nenutí. Autor ponechává čtenáři právo na názor, aniž by hýřil nepodloženými morálními odsudky. Jako to tak často činí ti druzí, na obou názorových stranách. Slívovy ilustrace jsou jako vždy mimořádně vtipné, některé zcela unikátní. Taková dvojitá porce bonusu se šlehačkou. "Islám žádný problém Evropě neklade. Ve hře je něco jiného: Islám má zjevně problém s Evropou."

Patrik Ouředník konfrontuje v prvej eseji názory Tomáša Halíka, ktoré si vybral ako esenciu problematického západného chápania reality stretu s islamom. V tejto najobsiahlejšej eseji vychádza z pozície obhajcu konania obetí útoku na redakciu Charlie Hebdo, zastávajúc hodnotové pozície vzišlé z osvietenských myšlienok. V duchu osvietenstva a liberalizmu sa nesú aj ďalšie eseje. Byť ateistom, nemám s názormi a filozofickými pozíciami autora žiaden problém. No ako veriaci mám k textu predsa mnohé výhrady, ktoré tu ale nebudem rozvádzať. Tento súbor esejí však hodnotím kladne, pretože ak pominiem spomínaný rozchod vo filozofických a náboženských otázkach, potom s paternalistickými postojmi a názormi na príčiny nemohúcnosti Európy zoči-voči vpádu islamu na jej územie, na podstatu a príčiny jeho útokov proti našej civilizácii a kultúre, na všetky problémy z tohto vyplývajúce, musím iba vysloviť Ouředníkovým rozborom svoj súhlas a obdiv. Navyše, toto je jedno z tých diel, ktoré dokážu pozorného čitateľa poučiť, vzdelať a obohatiť. Je to majstrovská ukážka polemiky a prísnej logiky, aká sa dnes vidí naozaj zriedka. Poukazuje na význam slov, ktoré nie sú iba prázdnymi pojmami, ale majú svoj myšlienkový obsah. Táto kniha je pre mňa tiež svedectvom o tom, ako veľmi nám dnes chýba tzv. klasické vzdelanie. Vyberám: – o pravom význame slova tolerancia (pre tých, ktorí týmto slovom radi kropia všetko navôkol ako z guľometu): „Českým ekvivalentem je snášenlivost, nikoli ohleduplnost.“ – o umelom pojme „islamofóbia“: „Je to jedno z oněch slov, která západní média a vzápětí politický svět převzaly bez mrknutí oka, hloupě a ignorantsky, poslušny těch, kteří s ním vyrukovali ve jménu boje proti Západu, proti demokracii, proti liberálním muslimům, proti zrádcům a odpadlíkům, proti nevěřícím psům, proti smylníkům a nezahaleným ženám. Je to jedno z oněch slov, která hlásají zákaz myšlení“ „Podobně jako název ’Islámská komise pro lidská práva‘, v jejímž pojetí jsou lidská práva omezena na právo vyznávat islám a která míní prosazovat toto výlučné lidské právo na úkor všech ostatních, je i slovo ’islamofobie‘ sémantickým kejklem, který má za účel ztotožnit kritiku islámu, resp. islamismu s rasismem – a umlčet tak ty, kteří si nepřejí, aby náboženská dogmata určovala chod společnosti.“ „Záměna pojmů umožňuje přesunout kritiku z prostoru intelektuální diskuze na pole trestního zákona.“ – o minulosti a prítomnosti (a o svedomí elít?): „Disidenti v komunistických zemích kdysi požívali bezvýhradné morální a intelektuální podpory západního světa; disidentům v islámských zemích se této milosti nedostalo.“ – niečo o množinách pre tých, ktorí tak radi bľabocú o mierumilovnom islame a stoj čo stoj musia oddeľovať (islamských) teroristov od islamu: „Všichni muslimové nejsou islamisté. Ale všichni islamisté jsou muslimové. Všichni muslimští fundamentalisté nejsou džihádisté. Ale všichni džihádisté jsou fundamentalisté.“ – výstižne o aktivistoch a úderníkoch z niektorých mimovládiek: „... věční svazáci a svazačky, prospěšní idioti, kteří osočují z islamofobie (to jest – díky pozoruhodné sémantické akrobacii – z rasismu) všechny, kdo se odváží kritizovat islám či islamismus.“ – a toto by si mali uvedomiť a mať na pamäti všetci tí (humanistickí a liberálni) idealisti, ktorí tak radi migráciu z islamských krajín: „I ateismus je islamofobní; je porušením božího zákona a v islámských právnických školách – mazhabech – je ztotožňován s apostází, jež se v Koránu trestá smrtí.“ Možno to nie sú eseje plné hlbokých myšlienok, ale určite sú plné prísnej logiky. Tak či onak – človeku ideológiou zbaveného zdravého rozumu, tento rozum ani táto kniha zrejme neprinavráti.