V pořadí již 6. díl o Aničce Válové, sympatické dívence, která chodí do 3. třídy, žije v Praze a má babičku na vesnici. Blíží se Velikonoce a Anička by je moc ráda strávila u babičky. To se jí splní a naše oblíbená zrzavá holčička prožije spoustu dobrodružství, pocítí velkou bolest (fyzickou i psychickou), ale i nesmírnou radost, trochu si popřemýšlí, bude se jí zdát neobvyklý sen a samozřejmě si bude zapisovat do svého deníku. Začátek mě bavil trošku míň, Anička hodně vzpomíná, ale jakmile byla u babičky, tak už jsem prožívala Velikonoce naplno s ní. Bylo super znovu navštívit Irenu s Olinou, hodně jsem se těšila na Parašína a Elišku, mile mě překvapilo, že Pepan dostal víc prostoru a Julina míň:-) Dceru zajímalo, proč je Julina ošklivá na ostatní. Díky knížce jsme si mohly popovídat o tom, co se může skrývat za nepříjemným chováním. Mám ráda dětské knížky, které nabízí mnoho podnětů k diskuzi. Série o Aničce je opravdu citlivě napsaná, autorka I. Peroutková se nebojí témat, která bývají tabuizovány (třeba nemoc a smrt), nic nemaluje narůžovo, čtenář spolu s Aničkou zakusí příjemné i nepříjemné emoce (smutek, lítost, strach), a tak jako v životě pozná, že i ten největší smutek může záhy vystřídat neskutečná radost. Předčítání mi dalo zabrat, měla jsem co dělat, aby se mi párkrát nezlomil hlas. I na dceru emoce působily, během emočně vypjaté scény mi nepoložila ani jednu otázku. Jinak je na mě sype jednu za druhou. Když jsem knížku dočetla, tak ji chtěla Barunka (4 roky) hned číst znovu. Dnes předčítal manžel, já žehlila. Byla radost sledovat, jak dcera příběh prožívá a spoileruje manželovi:-) Plně ji nakazilo velikonoční veselí, všechny doma šupala pomlázkou (papírem), vymýšlela, jak by mohla pojmenovat slepice u naší babičky na Šumavě, obohatila si slovník (klíďopíďo a jasňačka, brnkačka, ale i třeba o slovo šampion), atd. A na závěr si nemůžu odpustit poznámku:-) Proč musí mít „každé“ knižní miminko kočárek, postýlku a přebalovací pultík s různými olejíčky a mastičkami? Jsou přece i jiné možnosti:-) … Sečteno a podtrženo, knihu Anička a Velikonoce velmi doporučuji.

Pěkná, čtivá knížka. Vnučce se moc líbí. Při čtení jsme se střídaly, ale některé díly přečetla sama. Takže já jsem proti ní poněkud pozadu. Dohánět ji ale nebudu, všechny díly se mi zdají hodně podobné. Autorka píše o tom, co dnešní děti zajímá , ale já s nostalgií vzpomínám na Aničku básnířku a Aničku malířku, kterou milovala v dětství naše dcera.