Je až fascinující, jak dokázal Hanns Kneifel zaplnit množství stran románu Anděl Apokalypsy minimem děje. Zápletka by vůbec nemusela být špatná, kdyby se jí pokusil nějak zkomplikovat a ne jen natáhnout na maximum, aby závěr přišel co nejpozději. Pročež nejenže jsem se po těch tři sta padesáti stranách nedočkal žádného překvapivého odhalení, ale i samotné finále působilo spíš dojmem drsnější veselohry, než makabrózní tečky. Opakující se erotické scény a brutální násilnosti pro mě sice zpočátku byly přinejmenším vzpruhou, ale i ty brzy zevšedněly, především proto, že jsou stále stejné a události nikam neposouvají. Nakonec ani detektivní pátrání po bestiálním vrahovi není bůhvíjak vynalézavé - ve své podstatě spočívá v obcházení obyvatel žijících v okolí míst jednotlivých vražd a vyptávání se, jestli náhodou nejsou vrahy. Alespoň, že reálie pozdního středověku působí dostatečně špinavě, takže něco přeci na knize pochválit dokážu. Kdyby však šlo o povídku, byl bych mnohem spokojenější.

Je to takové jalové, chybí tomu šťáva. Ale dávám tři za statečnost.