Devět žen, každá úplně jiná. Nikdy předtím se neviděly, ale přesto si svěřují své příběhy. Nataša, jejich terapeutka, se je rozhodla sezvat dohromady, protože věří, že rány se mohou začít hojit jen tehdy, když se prolomí ledy mlčení. Není důležité, odkud pocházejí ani z jakých jsou poměrů. Nezáleží na tom, kolik jim je let a čím se živí. Všechny na bedrech nesou tíhu strachu, samoty, promarněných tužeb a nejistoty. Někdy za to může minulost, se kterou se nelze vyrovnat, jindy přítomnost, jež nepřináší to, co by si člověk přál, nebo nejistá budoucnost, která děsí. Matky, dcery, manželky, vdovy, milenky. Hrdinky tohoto románu přijímají Natašinu výzvu, aby se pokusily pohlédnout na svůj život novýma očima. Deset žen je znepokojující a překvapivý román, hluboce dojemný a lidský. Marcela Serranová v něm přináší odvážný a objevný pohled na mezilidské vztahy v dnešním světě. Marcela Serranová (nar. 1951) pochází z Chile, z umělecky založené rodiny. Dlouhá léta se věnovala výtvarné tvorbě, má na svém kontě řadu výstav a uměleckých instalací. V roce 1991 publikovala svůj první román Nosotras que nos queremos tanto (My, které se máme tak rády), který se stal senzací roku a získal cenu Sor Juany Inés de la Cruz, jež je oceněním pro nejlepší latinskoamerický román od ženské autorky. Její další romány, například El albergue de las mujeres tristes (Útulek pro smutné ženy, 1997) a Nuestra Señora de la Soledad (Královna samoty, 1999), měly stejný úspěch. Marcela Serranová je jednou z nejvýznamnějších současných latinskoamerických spisovatelek, věhlas získala zejména ve Španělsku a Itálii. Román Deset žen je první autorčinou knihou přeloženou do češtiny.