To byla krásná fantasy-pohádka pro dospělé. Milé, vtipné i dojímavé čtení hodící se na předvánoční čas. Roztomilé příšerky přirostou k srdci, při čtení se budete usmívat nebo dojímat a budete chtít číst dál a dál. Čtení, které duši pohladí.

...někteří lidé zůstanou sami bez ohledu na to, jak dobré mají srdce nebo kolik mají lásky na rozdávání... To si myslí i Linus Baker, sociální pracovník odboru pro magickou mládež. Potom je však vyslán na inspekci na ostrov Marsyas - do domu v blankytně modrém moři... Lidé se bojí toho, čemu nerozumí. A jejich strach se mění v nenávist z důvodů, které ani oni určitě neumí pochopit... I ti nejodvážnější se mohou občas bát, nesmíme ovšem strachu podlehnout... ...aby vyhodnotil, jestli se tamní sirotčinec má zavřít nebo ne. A aby zjistil, jak moc jsou tamní děti nebezpečné. Jenže zjišťuje, že jsou především jiné. Tak moc jiné... než očekával. Uzamykáme se do svých malých bublin, a i když je svět rozlehlý a tajemný, naše bubliny nám brání ho vidět. Jsme tím, čím jsme, ne kvůli svému původu, ale kvůli tomu, jak se rozhodneme se svým životem naložit. Nedá se to zjednodušit na černou a bílou. Ne když existuje tolik odstínů šedi... Na věci, které máme rádi, bychom si vždycky měli udělat čas. Pokud to neuděláme, můžeme zapomenout, jak být šťastní... A Linus Baker najednou zjišťuje, že do téhle chvíle vlastně nežil. A že žít je příjemné, když máte proč... ... ty nejméně očekáváné věci můžeme najít, když je vůbec nehledáme... Asi jsem přišel o rozum. Není to báječné? Krásné. Čtivé. Dechberoucí. Dojemné, něžné, originální a snivé. Zároveň i krutě realistické. Výjimečné - stejně jako ty děti. Milujete je - a chápete. Chcete tam být s nimi. Vyrážet za dobrodružstvím, smát se i brečet. Hudba je všude. Jenom se musíte naučit naslouchat... Tenhle příběh je sondou do duše všech, kteří se do něj odváží ponořit. Je zajímavý tím jak moc je jiný. Od první strany mě bavil autorův sarkasmus a postřehy. Vtipné, trefné, bolavé, křehké. Jako duše všech dětí všude na světě. Jako duše nás všech - pokud se nezatvrdíme. Krásné, tak krásné, že se mi ani nechce odcházet... ...to však bylo na přáních zvláštní. Někdy k jejich splnění stačilo udělat první krok... Půjdeme? Nebo zůstaneme stát? To už je na každém z vás... Zatímco se dál pohupovali do rytmu písně, kterou slyšeli jen oni, slunce se ponořilo za obzor a v tomto malinkatém koutě světa bylo všechno v pořádku. Nechtěl bys být tady? Někdy je načase zahodit všechna pravidla. A vidět svět plný barev. Svět štěstí a radosti. Každý takový svět hledáme v něčem jiném. A ne vždy ho najdeme. Ale důležité je nepřestat hledat... ...nechtěl bys být tady? Já ano.