Chtěla jsem si přečíst nenáročnou oddechovku a vybrala jsem si Psance. Z povinnosti jsem dočetla, ale vzhledem k tomu, že žánr je uveden pro děti a mládež, tak jim tuto sérii přenechám....

Jo, tak tohle mě bavilo. :) Je to svižné, přestřelky mezi hlavními postavami fungují na výbornou a jejich vývoj je taky zvládnutý dobře. Bavila mě autorova práce se symboly. Přiznám se, neuhlídala jsem si, že to je série, takže jsem místy byla trochu rozpačitá z toho, že tam je pár nedořešených náznaků, ale k tomu nejspíš dojde v dalším dílu (ačkoli bych si byla schopná představit si to jako stand-alone). U některých zásadních věcí to ale mohlo být aspoň trochu naznačeno. Ale připouštím, že představit hlavní hrdinku, jíž od začátku fandíme, ale nevíme o ní vlastně vůbec nic, má něco do sebe. A ostatně, nespolehliví hrdinové mě asi budou bavit vždycky. Každopádně to bylo lepší, než jsem myslela, že to bude. Takové tradiční post-apo, kde trochu chybí sonda do historie, ale i tak to byla zábava.