Co vedlo vzdělanou dívku plnou života, dceru českého krále Přemysla Otakara I., o jejíž ruku žádal sám císař, k rozhodnutí vzdát se světské moci, tělesné lásky a stát se jeptiškou? Příběh, který román Tajemství vypráví, stojí na půdorysu dochovaných historických faktů, nicméně s nimi zachází velmi volně, protože jeho smyslem není doslovné vylíčení dějů, ale skrz vyprávění příběhu vhled do duše významné ženské postavy českých dějin. Nahlíží 13. století jako období protichůdných mocenských i duchovních proudů, v jehož centru stojí Anežka: nejdřív jako osamělé dítě putující po evropských dvorech, později jako dívka, s hlavou popletenou rytířskými mýty, zrazovaná, a přesto toužící po lásce a naplnění – zároveň ale i dívka vědomá si vlastní zodpovědnosti – vůči své rodině a zemi. Román otevírá možnost, že její život skrýval tajemství, které by křesťanské legendy nedovolily vyprávět. Při hledání pravdy o dívce, která nad českou zemí z hlubin 13. století stále drží ochrannou ruku, vstoupily do vyprávění obrazy bytostí lesů, démonů přítomných v gotických chrámech a magické myšlení středověkých příběhů – i když o nich Anežčini legendisté mlčí.