V zásadě Jordanes pouze shrnuje (někdy dokonce bezmyšlenkovitě opisuje) to, co před ním napsali jiní autoři. Jeho dílo je proto jen jakýmsi vzorkem. Kdyby nenapsal Gótské dějiny (možná jen výpis z nedochovaného díla Cassiodora Senatora), byl by zřejmě považován za zcela bezvýznamného autora. I způsob, jakým nakládá s fakty, je odrazem jeho doby. Je mu jedno, že zcela mylně ztotožňuje (možná ideologicky) Góty s Gety, či že míchá cizí mytologii s reálnými historickými událostmi. Druhá polovina Getik je však poměrně zajímavá a čtivá, stejně tak jako konec Římských dějin, kde popisuje ve zkratce války císaře Justiniána. Celkově shrnuto se jedná o velice rozporuplné dílo, které však jistě zasluhuje pozornost.

Tak předně, přečetl jsem pouze známější a důležitější z Jordanových děl - Getiku. Přečíst se jistě dá, protože je to svazek útlý, byť Jordanes píše dost šroubovaně. V cca první čtvrtině je Getica značně nesouvislým galimatyášem, kde Jordanes k naprosto nespolehlivým údajům o původu Gótů v místě severní Evropy míchá starý Egypt, Řecko-perské války, Alexandra Velikého či boj s Amazonkami. Nejzajímavější jsou tu asi některé zmínky, nedostupné z jiných děl (dvě jsem vypsal do citátů). Druhá polovina je celkově zajímavější, a to popisem 5. století, stěhováním národů a rozvratem Římské říše. Všechny barbarské kmeny tu bojují se všemi a římský císař je už jen figurkou, která se na barbary snaží mít jakýs takýs (většinou minimální) vliv (to když pošle tučný dar), když už se mu všechny ty kmeny perou na území "jeho" (západo či východo) římské říše. Z pohledu tohoto dějinného chaosu je Jordanův spis zajímavým čtením, i když ne tak objektivním a propracovaným jako u Ammiana Marcelina a rovněž asi stručnějším a méně čtivějším než u zarytého pohana Zosima (to abych srovnával s pozdně římskými autory popisujícími obdobnou epochu).