Já herce Sobotu beru docela dost,ale tahle kniha nebyla tak moc dobrá.Normální průměr.Jedině se mi líbilo jeho vyprávění,jak s otcem ukradli záchodovou mísu.To bylo docela dobré,jinak mi to připadalo pořád stejné a on byl největší hrdina.

Jsem z téhle knihy trochu zmatený. Její krátké kapitolky mi spíše než cokoliv psaného připomínaly takové ty běžné mluvené historky, které jednou mají docela dobrou pointu a jindy ji nemají vůbec, ale nevadí to, protože se z nich aspoň něco dozvíte. Říkal jsem si, proč ne, Luděk Sobota prostě píše, jako kdyby mluvil, a je to sympatické (navíc když se několikrát zmíní o tom, jak ho psaní baví). Jenže pak jsem se z ediční poznámky v závěru dozvěděl, že dvě třetiny knihy vznikly během rozhovorů mezi Luďkem Sobotou a editorem Petrem J. Novotným, který "je poté upravil do 'vzpomínkové' formy". Třetinu tedy napsal Luděk Sobota sám (určitě i ten skvělý závěr "Když mi bylo 128 let, tak jsem byl u nás na hřbitově...") a aby toho nebylo málo, vše doplňuje několik kapitol z knihy Facky místo pohádek, "jež vyšla v roce 1998 a nyní je nesehnatelná". Trochu pochopitelné, trochu zvláštní. Nicméně čtení je to dobré, Luděk Sobota je vážně zajímavá osobnost a líbí se mi, jak jeho posmutnělá melancholická povaha kontrastuje s jeho známou divadelní tváří. Co se mi naopak nelíbí, je obálka.