Zuzka v šatech svátečních je taková jednohubka, u které si čtenář dost odpočine a vypne. Je to příběh všedních dní, v němž se asi řada lidí najde. Spousta z nás se asi občas dostane do bodu, kdy přemýšlí, co dál, co s životem - děláme skutečně práci, která nás baví? Jak dobře nám je s partnerem? A nechtěli bychom od života něco trochu jiného? A jde s tím vůbec něco dělat? Máme na to sílu? Hlavní hrdinka je přesně v takovém bodě. Práce ji moc nebaví, kolegyně z práce nic moc, ani s parterem si nerozumí tolik, jak by si představovala, a zpěv, který tak moc miluje, provozuje jen jako koníčka a ještě s kapelou kdovíjaké kvality a pouze na lokálních plesech. Je to normální hrdinka se všedními trápeními. Možná vám nebude muset sednout jako člověk, ale je dost možné, že se v některých jejích životních situacích poznáte. Psané to je vcelku jednoduchým, srozumitelným jazykem. Na mne možná až moc jednoduše. Ale bavilo mne, jak autorka skvěle vystihla kancelářské prostředí. To jsem se musela smát - taková trochu slepičárna a drbárna. Kdo kdy někdy s podobným prostředím přišel do styku, možná něco podobného zažil. A já si nejednou musela říct "ty jo, tak tohle je úplně přesný". Hlavní hrdince se z toho tak trochu ježí chlupy na těle a já jí úplně rozuměla... Asi mi úplně neseděly tu a ta zmíněné odkazy na "celebrity" českého bulvárního prostředí (kdo jste četl, asi jste si všiml) - není to něco, co mne zajímá a čí bych žila, tak asi také ani necítím potřebu se s tím potkávat i v literatuře - na mne je to asi trochu laciné a zbytečné. Není to kniha, ke které bych se pravidelně vracela, ale na vyzkoušení, proč ne.

Oddechovka pro zimní večery. Pro mě čtená hlavně ze zajímavosti, protože mám příbuznou shodného jména i příjmení jako má autorka a její manžel se jmenuje stejně jako skoro manžel hlavní hrdinky. :-) No nekupte to.