Stejně jako v knize Barvy minulosti předkládá Stanislav Struhar i v dalším, kompozičně i esteticky vyzrálém díle Barvy budoucnosti tři výtečné prozaické práce plné překvapujících zvratů a souvislostí, strhující melancholie a intelektuální individuality; nezaměnitelným stylem, v němž se ztrácí hranice mezi prózou a poezií, zachycuje působivý portrét současné Vídně. Čistota barev Arno se ve Vídni cítí osaměle, ale když jeho kolegyně Ayana, studentka s etiopskými kořeny, dostane výpověď, dojde v jeho životě ke zvratu. S Ayanou se začne vídat a zanedlouho zauvažuje i o vysokoškolském studiu. Vtom mu Ayana představí svou matku. Všechny krásné barvy Když Martin navštíví babičku, je už dospělý, ovšem malby zesnulého dědečka dosud zdobí její byt. V dědečkově němčině byl slyšet český přízvuk, ale v malbách zůstalo zachycené jeho srdce Vídeňana, který svůj domov miloval. I Martin objevuje krásy Vídně, nicméně zanedlouho se šťastné prázdninové dny chýlí ke konci. Poklid starého stínu Michaela doma mluví výhradně česky, přesto sama sebe vnímá jako Vídeňanku. Ve chvíli, kdy získá vlastní byt, seznámí se s mladým Vídeňanem na invalidním vozíku. Pohnutá jeho osudem se s ním znovu setká, ovšem brzy se dozví o jeho temné minulosti. Stanislav Struhar (1964) je jedním z nejoriginálnějších rakouských spisovatelů současnosti. Narodil se v Gottwaldově, dnešním Zlíně, a v roce 1988 emigroval spolu s manželkou do Rakouska. Debutoval v Rakousku poezií, v České republice vyšly jeho rané romány a po nich následovaly české překlady již německy psaných děl. Náleží k nejvýznamnějším německy píšícím spisovatelům českého původu, jeho obsáhlá literární tvorba získala řadu uznání. Žije s rodinou ve Vídni.