Kniha mladé Polky (knihu vydala ve svých 19ti letech), která otřásla pámbíčkářským Polskem. Postmoderna, hra s jazykem a drogové haluze. Pokud si při čtení zvyknete na autorčin styl psaní, myslím, že kniha se dá považovat za úctyhodný experiment a obraz polské mladé generace.

Wow, ta se musela při psaní sjíždět na hustym matroši, poněvač bez vlastních zážitků by to napsala těžko. Ale jenom jako experiment, protože jinak by celou knihu nemohla udržet takhle pohromadě. A že v ní těch rovin je požehnaně. Drogy, hledání vlastní identity, vlastenčení, všudypřítomnost církve v životě, honba za penězi a postavením (v Polsku v devadesátkách podobně jako u nás). Tohle všechno autorka zvládla napsat v 19 letech nezvyklým jazykovým stylem (což může některé čtenáře popuzovat), s lehkým odstupem, zdánlivě nezúčastněně. Přesto člověk s jejími postavami žije, a i když s nimi zhusta nesouhlasí, vlastně je chápe a svým způsobem jim fandí. Klobouk dolů. Stejně tak před překladatelkou.