Šampaňské už se chladí, zatoužili odšpuntovat život nový, ale stále jsou mimo dosah záchranné paluby, mimo dosah poklidného přístavu. Jejích manželství jde ke dnu, a to nemusí být poblíž ani slavný Titanic. Rozladěná melodie nesepnutých duší, které se nadobro rozpojily. Mrákotné stavy vymetené zpod prahu potápějícího se vztahu. Americký sen, přehozený na nižší stupeň, čím dál více utahuje smyčku sdílenému počátku konce. Soukromé drama jednoho manželství, jednoho životního (ne)rozhodnutí. Jak úmorné je býti manželkou, manželem, člověkem. Když dohořívá plamen, když vyhasíná knot, je třeba smést ze stolu stopy neshod, nalézt pevný b(r)od. Stačí jen přesadit kořeny, dát jim čas, aby se znovu ujaly? Zaroštovat v ohništi, uniknout po zadním schodišti, hledat oázu v lidské poušti. Nemůžeme odejít, nemůžeme zůstat. Musíme se nadechnout, nebýt pouhými pozéry, ale přesvědčivými aktéry. Vyznat se, rozhodovat se sami za sebe. Vyjasnit si priority. Partnerská neuróza rozjitřila lůno, zrezivěla v tenatech prázdnoty, neovládla své záchvaty. Zasáhl tragický faktor. Obavy se do nitra zaklínily. Jediný poklad, který jsme hledali, jsou slova, která nezazněla, ze svahu se sesunula. Slova respektu, porozumění a velké odvahy.

Skvělý román. Nemohu si pomoci, ale to zoufalství na vás přímo dýchá a vy tušíte, že to nebude mít dobrý konec, ale přesto tak nějak pořád doufáte, že se jim "rozsvítí" ...