Edit Piaf se mi líbí pro svůj zpěv. Jsem ráda i za autobiografii, v níž píše své vzpomínky. Z velké části popisuje svůj umělecký život s umělci mně málo známými, a to je blízké těm, kteří znají toto prostředí. Mě oslovi její počátky, její dětství, prožívané s otcem v potulném divadle, kdy matka si šla svou cestou za zpěvem. Dětství neměla moc radostné. Ještě náročnější byly její vlastní začátky, kdy se živila pouličním zpěvem, dokonce i se se svým malým děvčátkem, které jí ve dvou letech zemřelo. Štěstí se na ni usmálo, když si jí povšiml člověk ( Leplé), který v ní viděl talent a dal jí šanci uplatnit se na podiu. On ji pomohl dostat se na uměleckou dráhu, a i když jej záhy ztratila, už s uměleckým darem zpěvu dokázala růst. a byla byla oporou i mnohým začátečníkům a ráda pomohla. Nikdy nezapomněla na těžkosti, s nimiž začínala, a proto se snažila a být oporou i mnohým začátečníkům a svými radami jim pomáhla.

Není to špatná knížka, ale Edith Piaf co napsala její sestra je zajímavější a lepší